O jedináčcích se někdy říká, že nepřítomností sourozence musí zákonitě "trpět". Podle dalších názorů z nich vyrůstají neempatičtí sobci, kteří jsou zvyklí na neustálou pozornost a prosazují se na úkor ostatních. Jedináčci ale nejenže rozhodně nemusí trpět, v něčem mohou mít dokonce i výhodu. Kladnou stránkou jedináčkovství může být fakt, že tyto děti "nasají" mnohem více vědomostí a dovedností, protože rodiče mají více času se jim věnovat.
„Už v předškolním věku mívají mnozí jedináčkové bohatší slovní zásobu a vytrénovanou sluchovou paměť. Jsou schopni dobře zpracovávat informace a často prohlubují nějaký svůj specifický zájem,” uvádí například speciální pedagožka Marina Šimanová.
Co můžete jako rodiče udělat pro to, aby z vašeho jediného dítěte vyrostla sebevědomá a vyrovnaná osobnost?
Děti, které vyrůstají bez sourozenců, se někdy mohou cítit osamělé. Ačkoliv se snažíte jim věnovat svůj čas a pozornost, děti vrstevníky potřebují. Zajistěte jim proto dostatek příležitostí, při kterých mohou navazovat nová přátelství. Umožněte jim prožít společenské situace a učit se sociálním dovednostem a komunikaci.
Jedináčci potřebují pravidla, stejně tak jako ostatní děti. Je důležité jim vysvětlit, proč jsou pravidla důležitá a co se stane, když je poruší. Čím mladší dítě je, tím pevnější by hranice měly být.
Je zřejmé, že děti, které mají jednoho či více sourozenců, mají možnost lépe "natrénovat" náročné či konfliktní situace. Například prohra v nějaké hře, čekání na to, až přijdu na řadu nebo připojení se do nového kolektivu tak mohou být pro jedináčky obtížné. Kromě toho, že dětem zajistíte co nejvíce kontaktu s vrstevníky, jim mnohé můžete ukázat jako rodič: ukažte jim sami na sobě, jak se dělají kompromisy, jak projevujete ohleduplnost a laskavost vůči ostatním, jak umíte uznat chybu, omluvit se, prohrát. Děti mají tendenci rodiče přirozeně napodobovat.
Někteří jedináčci se skutečně mohou kvůli nadměrnému opečovávání ze strany rodičů stát příliš závislými. Je proto nesmírně důležité dítěti umožnit, aby mělo určitou odpovědnost, například za některé domácí práce, nebo samostatné vypracování domácích úkolů a projektů. Zároveň se přitom nesnažte vyvíjet tlak na dokonalost. Častou chybou rodičů je, že děti za provedení úkolů kritizují (Jak jsi to proboha naškrábal? Vždyť se to nedá číst! nebo Ten prach jsi utřela špatně, musím to po tobě předělat.)
V článku uveřejněném na serveru Parents.com americký psycholog Carl E. Pickhardt říká, se jedináčci často srovnávají s dospělými, protože právě v jejich světě se často nachází. A protože své rodiče chtějí častokrát potěšit, přebírají si standardy dospělých. Vaše dítě ale nemusí být perfektní. Může chybovat i selhávat. Děti skutečně nejsou malí dospělí. A dětství mají jen jedno.
Pokud jsou děti neustále zahrnovány dárky a odměnami, může se u nich vytvořit dojem, že vždy získají vše, co chtějí. Uvědomte si, že největším dárkem je pro dítě dobře strávený čas - ať už s vámi, prarodiči nebo kamarády.
Cílem rodiče by nemělo být udržovat své dítě ve stavu maximálního štěstí sedm dní v týdnu. I špatné emoce (vztek, smutek, lítost) patří k životu. Povídejte si o nich, naučte dítě tyto pocity pojmenovat a nevyčítejte dítěti, že je občas mrzuté nebo naštvané.
parents.com, citace speciální pedagožka Marina Šimanová
