Když vaše děti jako malé byly natěšené, že budou doktory, prodavačkami či princeznami, pohladili jste je po vlasech a řekli, „to víš že jo, zlatíčko“. Ale teď jsou už opravdu v tom věku, kdy se musí rozhodnout, na kterou z těchto drah se vydat (dobře, princeznu škrtáme). A potřebují vaši pomoc.
Vaše děti vyrostly jako z vody a už si vybírají, co ve svém životě skutečně chtějí dělat – ať už se jedná o volbu střední školy, či vysoké. Momentálně mají pocit (a nejspíš i vy), že se jedná o nejdůležitější rozhodnutí v jejich životě. Prací lidé tráví mnoho hodin každý týden, let i desetiletí. Když má člověk práci, kterou miluje, je život mnohem více naplňující. Navíc nikdo nechce, aby vaše ratolesti nastoupily do školy, kde budou roky studovat a pak si uvědomí, že je tento obor vlastně nebaví. Chcete, aby si vybraly takovou práci, která je bude bavit a zároveň je uživí. Proto je nezbytné, abyste je dokázali správně povzbudit v jejich snaze najít a dělat práci, kterou budou milovat.
Zde přijde ta těžší fáze. Možná totiž máte vy i vaše děti odlišné představy o jejich budoucnosti. Vy chcete doktora, ale je hrozně fascinuje svět make-up influencerů. A teď je potřeba najít nějaký průsečík. Zde je 7 tipů, jak na to.
Zájmy jsou tím prvním, od čeho se při volbě povolání vašeho potomka můžete odrazit. Jistě, make-up je jedna možnost, ale jak by se tím chtěl uživit? Chce profesionálně někoho líčit? Na tohle úplně není škola, takže se společně podívejte na další odvětví, která si vaše děti užívají. Proberte s nimi například, jaké předměty je nejvíce baví ve škole, co konkrétního z těch předmětů a jak se to dá zužitkovat. Například pokud je baví český jazyk, tělocvik a mají rády péči o mladší děti, mohou zvolit pedagogickou školu.
Někdy samy děti nevědí, co je úplně baví, nebo si to nedokážou propojit se žádnou školou. Vystavte je tak přírodě, umění, vědě, muzeím, zvířatům, cestování, lidem… je tolik příležitostí, jak si to společně užít. Věnujte pozornost tomu, co vzbuzuje jejich zájem. Pokud je nějaké téma zajímá nebo k němu projevují nadšení, povzbuďte je, aby se o tomto tématu dozvěděli více.
Někteří rodiče mají tendence do svých dětí projektovat, co dříve chtěli oni. Například pokud jste chtěli být právníkem a nevyšlo to, možná je teď k tomu podvědomě tlačíte. Vaše dítě je ale jedinečnou osobností. Věci, které vás mohou přivádět k naprostému šílenství, mohou být věci, které vaše děti dělají rády. Odolejte tak nutkání říct jim, aby se vyhýbaly určité cestě jen proto, že je to něco, co vás nezajímá.
Společnost definuje jako úspěch, když máte titul (nejlépe více), majetek a rodinu. Ale svět je mnohem variabilnější. Pokud váš potomek například rád opravuje auta, titul mu k ničemu nebude a on může dělat, co ho baví a k tomu se bude mít dobře, jelikož tituly peníze nezaručují. Soustřeďte se tedy vážně na to, díky čemu budou šťastní, ne na to, co si lidé řeknou.
I vy jste se jednou takhle rozhodovali. Můžete s dětmi sdílet, jaká byla vaše cesta k vaší práci, čeho litujete, co byste udělali jinak, za co jste naopak rádi. Dodá jim to ve vás důvěru a třeba jim to pomůže, aby neudělaly stejnou chybu jako vy, nebo naopak aby si stejně jako vy našloy naplňující povolání.
Apelujte na ně, ať si volbu oboru pořádně promyslí, tedy ať se podívají na vyučované předměty, ať si klidně domluví schůzku a jdou se podívat, jak vypadá běžný den člověka v dané pozici. Hlavně ať si nevybírají svou budoucnost pouze podle názvu. Například „manažer“ zní dobře. Ale ve skutečnosti se nejedná o nic snadného, člověk musí být iniciativní, neustále na telefonu a podobně.
Toto rozhodnutí občas působí větší, než je. Ano, samozřejmě by bylo optimální, kdyby si váš potomek zvolil, co chce dělat, šel na školu, úspěšně dostudoval a pak se věnoval své vysněné práci. Ale člověk míní, život mění. A je naprosto běžné, že někdo změní svou školu, jelikož se poprvé netrefí. Nebo že po dostudování a získání titulu jde dělat něco úplně jiného. Zkuste jim tedy připomenout, že toto rozhodnutí nemusí být finální a že nemusí znamenat, jakým směrem se budou ubírat po celý zbytek jejich života.
Pokud jste s dětmi ani tak na nic nepřišli, zkuste využít školního psychologa či poradce. Ten jim pomocí různých testů a cvičení může zkusit najít zaměstnání na míru.
collegebasics.com, lifehack.org
