Jak nahradit otázku „Jak bylo ve škole?”

„Jak bylo ve škole?” je možná tím nejčastějším dotazem, který naše děti slyší. Podle psychologů však není úplně ideální. Proč? V první řadě je to velmi široká otázka, která bude mít pravděpodobně stejnou odpověď: „Dobrý” nebo „Normálka”, případně „Nevím.”
Kanadská psycholožka působící v Anglii Linda Papadopoulos pro server cnbc.com vysvětlila další důvody, proč tato otázka není ideální. „Většina dospělých chce po celém dni v práci jediné – mít možnost vypnout. Děti se v tomto ohledu neliší. Jejich mysl si potřebuje odpočinout, a proto je přirozené, že se po skončení školy jejich pozornost zaměří na zábavu, odpočinek nebo hru. Ke škole už se nechtějí vracet.”
Britská klinická psycholožka Deiros Collado, autorka knihy Jak být dospělým: Proč dobré rodičovství začíná u vás upozorňuje na to, že otázka „Jak bylo ve škole” se může stát takzvaným „líným zvykem”.
„Je důležité si uvědomit, že nepřináší žádné nové informace, ani nepodporuje spojení mezi vámi a vaším dítětem.” Místo toho rodičům psycholožka radí, aby byli trpěliví a počkali si na okamžik, kdy bude dítě ochotné sdílet s vámi své zážitky, pocity a postřehy. Místo toho, abyste kladli obecné, neurčité dotazy týkající se školy a výuky, řekněte: „Jsem tak ráda, že tě zase vidím. Těšila jsem se na tebe.” Pokud vaše dítě dorazí ze školy smutné nebo naštvané, nebo naopak nebývale veselé, odolejte pokušení okamžitě vyzvídat, proč tomu tak je. Místo palby otázek zkuste jejich emoce pojmenovat. Můžete třeba říct: „Dnes vypadáš vesele, musel sis užít den plný legrace.”

Kdy mluvit s dítětem

„Načasování je všechno,“ říká Linda Papadopoulos. Místo toho, abyste se ptali na to, jaký byl jejich den, sotva si po příchodu ze školy svléknou bundu, počkejte, až budou v klidnější náladě. Psycholožka radí, abyste s dětmi zkusili navázat rozhovor večer před spaním. Je to doba, kdy děti bývají uvolněné.

A právě tyto večerní bezstarostné chvíle mohou být ideální příležitostí pro rozhovor, zvláště v případě, pokud vedle dítěte před usnutím ležíte. Podle odbornice to na děti působí přirozeněji, než pokud se jich ptáte tváří v tvář: „Pro některé děti to může působit příliš konfrontačně.”

Papadopoulos zároveň radí navázat konverzaci během odpolední hry, například během stavění lega nebo vyrábění figurek s plastelíny. A přináší další tip: „Pokud chcete, aby vám vaše dítě vyprávělo o svém dni, začněte nejdřív u sebe,” radí psycholožka. Můžete mluvit o tom, kam jste si zašla na oběd a co jste si dala, že kolegyně v práci měla narozeniny a přinesla moc dobrý dort, nebo že se kočce šéfové narodila koťata. Je pravděpodobné, že děti se lépe „chytnou.” Můžou například zareagovat: „Opravdu? Moje spolužačka má taky kotě.” Je tak pravděpodobné, že se nakonec dozvíte mnohem více, než kdybyste k rozhovoru přistupovali jako k výslechu. Dítě se vám bude chtít nejspíš o své zážitky podělit také, a to velmi přirozeným způsobem.

Podle expertů může k hodnotné konverzaci pomoci také to, když se dítěti pokusíte pomoci oddělit vaše pocity od faktů. Pokud například dítě řekne, že má pocit, že se mu ve škole daří opravdu špatně a vůbec to nezvládá, neznamená to, že tomu tak skutečně je. Zkuste upozornit na věci, které se povedly.

Na co se ptát

Deiros Collado má několik tipů otázek, kterými si můžete usnadnit cestu k příjemnému dialogu s dítětem:

• „Co tě dnes rozesmálo?”
• „Co bylo na dnešním dni nejlepší?”
• „Bylo ti dnes ve škole smutno? A co se stalo, že ses pak cítil lépe?”
• „Co ti pomohlo zvládnout tu těžkou písemku?”