Možná z vás nikdy nebudou dokonalí rodiče. Můžete však být „dost dobří” rodiče. Zkuste se řídit radami od renomované psycholožky, která rodičům doporučuje opakovat si určité mantry.
Aliza Pressman je vývojová psycholožka, spoluzakladatelka rodičovského centra Mount Sinai a autorka knihy 5 principů rodičovství: váš základní průvodce k výchově dobrých lidí. Expertka v ní nabádá rodiče, aby procvičovali svou trpělivost a také to, aby uměli odpouštět sami sobě. Aliza Pressman nabízí tři mantry, které mohou rodičům pomoci v náročných situacích. Opakování mantry může mít uklidňující účinek na mysl. Jak na to? Několikrát denně si svou oblíbenou mantru zopakujte. Můžete si u toho položit ruku na břicho nebo srdce.
Pokud občas ztratíte nervy, zvýšíte hlas nebo řeknete něco, co vás mrzí, můžete se cítit zahanbeně s provinile. Je však důležité, abyste k sobě dokázali být smířliví a abyste si dokázali přiznat to, že zkrátka nejste perfektní. Pokud dítě pozoruje vaši schopnost něco zkazit, umět se za to omluvit a zároveň si odpustit, může mu to pomoci, aby se naučilo, že dělat chyby je normální a zvládnutelný životní jev. Uvědomte si, že se učíme společně s dětmi.
Tato mantra vám možná bude znít trochu zvláštně. Jde v ní o to, jak se vyrovnat s vlastními strachy a hrozbami. Místo medvěda si tak dosaďte jakoukoliv svou obavu a úzkost. Například: „Nepronásleduje mě strach, že moje dítě dostane pětku z písemky.” „Nepronásleduje mě hrůza, že moje dítě nemá uklizený pokoj.” „Nepronásleduje mě situace, kdy dítě dostane záchvat vzteku v tramvaji.” Je důležité si uvědomit, že své úzkosti můžeme do určité míry regulovat a nenechat se jimi ovládat.
„Rodiče ani děti by nikdy neměli propadnout dojmu, že s jejich pocity je něco špatně,” tvrdí Aliza Pressman. Představte si například situaci, kdy vaše dítě dostane záchvat vzteku v zaplněné restauraci. Všichni se dívají, tiše (nebo i nahlas) vás hodnotí. Psycholožka podotýká, že pocit trapnosti je v takovém případě na místě. Není však nejlepší nápad nechat touto emocí řídit své činy a například začít na dítě křičet, nebo ho třeba uhodit. V tomto případě odbornice doporučuje, abyste si udělali pauzu a vložili energii do seberegulace. To vám může pomoci zvládnout situaci stabilněji a ukázat dítěti, jak vypadá klidné a trpělivé chování.
