Začala jsem nenávidět věty, které začínají slovy "Počkej až…" Tak nějak mi bylo jasné, že mateřství bude dřina. Že starat se, vychovávat a opečovávat dítě, nebude žádná legrace. Že strach o ni, který jsem pocítila v minutě, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná, nezmizí do konce mého života. Ale přesto všechno nechci, aby se ze mě stala vystresovaná máma s dlouhodobě neumytou hlavou, která bude těm nastávajícím říkat "Počkej až…" I když sumarizace aktuálního stavu nehovoří v můj prospěch.
Tablety do myčky byly nalezeny v lednici a kilo rajčat tam, kde skladujeme tablety do myčky. Rozvité věty v naší domácí konverzaci byly, z mé strany, nahrazeny pustými sděleními, kterým mnohdy nerozumím ani já sama.
JÁ: Podej mi šušlu nebo ponožky.
TATÍNEK: Snad ti budou stačit ty ponožky, šušla nevím kde je.
V technické místnosti skladujeme pět balíků toaletního papíru, protože jsem opětovně zapomněla, že jsem ho již objednala. Absenci papírových kapesníků jsem doporučila kompenzovat toaletním papírem. Dítěti jsem umyla zadek micelární vodou a mrkev na mém čele byla nalezena a následně odmočena, až při večerní toaletě.
TATÍNEK na ANIKU: Už jsem ti vyprávěl pohádku o princezně na prášku? Byla jednou jedna maminka…
Rozhodla jsem se tuhle pohádku pozměnit, jednat klidněji a znovu si najít čas na ranní jógu.
DEN 1 po rozhodnutí úpravy denních rituálů
06:15 probuzení, přebalování, krmení
07:00 znovu usíná
07:03 jóga
07:40 sprcha
07:50 ranní káva a zprávy
08:00 Anika se probouzí, vítám ji informací co je za den, přehledem předpovědí počasí na dnešní den a plánem aktivit
22:00 pochvaluju si množství energie, za které určitě může ranní jóga, ignoruji večerku a pouštím si další díl seriálu
02:30 jsem upozorněna, že ráno nevstanu, ignoruji sdělení, protože potřebuji vědět, jestli to bude nakonec Harmon nebo Borgov (Queens Gambit, Netflix)
DEN 2 po rozhodnutí úpravy denních rituálů
06:00 Anika se probouzí
06:03 “Máma už jde.” NA TATÍNKA: “Prosím tě, nevíš, jestli jsem už dneska měla Ibalgin?”
06:10 krmí tatínek
06:45 usínám v pozici lotosového květu na jogínské podložce v obýváku
07:00 tatínek mi maže zablokovaná záda kostivalovou mastí
08:00 oblékám dítě bez pleny
08:05 převlékám počůrané dítě
08:10 ranní káva
08:20 internetový nákup prvního jídelního setu pro dítě
22:00 dodržuji večerku
DEN 3 po rozhodnutí úpravy denních rituálů
05:50 probouzím se před dítětem, převléknu se do cvičebního úboru
06:00 krmím a přebaluji
07:00 cvičím jógu a přidávám krátkou ranní meditaci
07:45 sprcha
08:00 vítám znovu probuzené dítě, jsem převlečená, učesaná, po ranní kávě s připravenou předpovědí na dnešní den a plánem aktivit
10:00 odjíždím na kontrolu s dítětem k lékaři, která je naplánovaná na příští týden
10:45 jdeme na procházku, do kočárku dávám dítě, dudlík, hračku a rostlinné máslo, které sklízím ze stolu
10:50 volám kamarádce, která je taky čerstvou mámou, že se mi nejspíš rozpadá systém
10:52 dostávám odpověď: “Já jsem včera k večeři rozmrazila kilo rybízu.”
DEN 4 po rozhodnutí úpravy denních rituálů
06:15 krmení
07:00 ranní jóga
07:30 ranní sprcha
07:45 ranní káva
08:00 oblékám dítě s plenou
08:45 delivery balíčku s nádobím pro Aniku
08:47 otevírám balíček, ve kterém nacházím 12! lžiček, misku s obrázkem traktoru! a tři! kuchyňské chňapky
Procházím fází zklamání. Hledám motivaci k tomu se nevzdat a taky neztratit důvěru ve svůj vlastní úsudek. I když bych přísahala, že traktor ve výběru obrázků nebyl. Volám babičce, abych se zeptala…
JÁ: Mami, co bylo pro tebe nejtěžší, když jsem byla malá?
MÁMA: Chytit tě, když jsem ti musela nakapat do očí.
Mám štěstí, mám zdravé a trpělivé dítě, přesto je to čas od času “na prášek”. Ale až se mě nějaká nastávající máma zeptá na něco ohledně mateřství, budu si dávat pozor, abych jí odpověděla POČKEJ AŽ tě poprvé chytí za prst a už se ho nepustí. Všechno ostatní bude zapomenuto tak rychle, jak nám vyrostou.
