I skvělí rodiče chybují: Zjistěte, zda neděláte některé z věcí, které snižují sebevědomí dětí

Mít děti je obrovská zodpovědnost. Jste pro ně něco jako bůh. Někdo, ke komu vzhlíží, na koho dají a ten, kdo má v jejich očích vždycky pravdu (alespoň když jsou malé). A být někým takovým rozhodně není snadný úkol. Jelikož cokoliv, co uděláte, má nějaký dopad.

Ale všichni jsme jen lidi a jako tací děláme chyby. I když jste tedy 99 % času perfektní rodič, který trpělivě pomáhá dětem s úkoly, mluví s nimi o tom, co je trápí, a zároveň z nich vychovává dobré lidi, tak to může být právě to 1 % případů, v nichž vypadnete ze své role a bezdůvodně je seřvete s tím, že dělají všechno špatně. A právě to si mohou pamatovat.

Nemusí to přitom nutně znamenat, že z toho budou mít doživotní trauma. Přeci jen se to nedělo často. Ale může to vést ke snížení jejich sebevědomí. A to také není nic moc. Jelikož zdravé sebevědomí je základem úspěchu.

Psycholog Jeffrey Bernstein proto pro Psychology Today sepsal čtyři zásadní věci, kterými rodiče ovlivňují dětské sebevědomí a na které by si měli dát pozor:

Vina

Jedna věc je, zeptat se dítěte, jak by se cítilo, kdyby bylo v dané situaci ve vaší kůži nebo v kůži někoho jiného. Snažíte se je přeci nějak vychovávat a není v pořádku, pokud někomu vysypou na hlavu písek. Jak by bylo jim, kdyby jim tohle někdo udělal? Taky by jim to asi nebylo příjemné. Pokud v nich ale vyvoláváte cíleně vinu za jejich činy, myšlenky, nebo pocity, říkáte jim vlastně, že jsou špatné. Může to vést k potlačení jich samotných, jelikož se bojí, že až příště zase něco udělají, bude to špatně. Vychovávejte je, říkejte jim, co je dobře a co špatně, ale neviňte je za to, že občas udělají něco, co je ve společnosti nepřijatelné, naopak se jim to pokuste vysvětlit. Ještě se učí. Jako my všichni.

Tvrdá kritika

Možná to děláte s úmyslem, aby si děti připomínky vzaly k srdci a zlepšily se. Ale kritika od vlastního rodiče může být emocionálně náročná, zvláště pokud je provedena drsným nebo ponižujícím způsobem. On by měl být tím, kdo děti přeci podporuje, ne shazuje. Kritické komentáře tak mohou výrazně ovlivnit u dětí vnímání své vlastní vlastní hodnoty a demotivovat je ve zkoušení něčeho nového.

Sarkasmus

Pokud je vaším oblíbeným televizním charakterem Chandler Bing, měli byste být na pozoru. V případě, že stejně jako on říkáte věci, které nemyslíte vážně, a svým tónem hlasu naznačujete opak toho, co říkáte, věřte, že to je pro děti matoucí. Když vám ukáží nakreslený obrázek a vy jim řeknete sarkasticky „nádherný“, později nedovedou přijmout žádné komplimenty, jelikož si budou myslet, že to dotyčný nemyslí vážně. A to přeci nechcete.

Nadměrná ochrana

Někteří rodiče mají tendence dělat věci za své děti v domnění, že je tím chrání před náročnými výzvami a překážkami, kterým ony teď nutně čelit nemusí. To jim ale může bránit v rozvoji jejich sebedůvěry a smyslu pro kompetence. Potom mohou mít pocit, že samy nic nezvládnou a z toho důvodu mohou směřovat k tomu, že budou vždy závislé na druhých. Rodiče by tak měli najít rovnováhu mezi ochranou svých dětí a umožněním jim riskovat a čelit výzvám, aby jim pomohli vyvinout se v sebevědomé, soběstačné jedince.

Nikdo není dokonalý, tak to prostě je. Jistě děláte, co můžete, abyste své děti vychovávali „správně“ a byli jim dobrým vzorem. Ale někdy to prostě ujede. Důležité je si to uvědomit. Přiznat, že to byl trochu přešlap, vysvětlit to svému dítku a omluvit se. Jednoduše si to mezi sebou vyjasnit a dodat mu sebedůvěru, kterou potřebuje.