Stahují si prsa, nosí oversize oblečení, nemalují se, nechávají si zarůst dírky v uších. A naopak. Tam, kde byste čekali bublající testosteron, najdete fialovou, růžovou, rtěnku, stíny, sukně, perly, moře zpolykaných slz a domnělou zpovykanost. Často trpí poruchami příjmu potravy, sebepoškozují se. A to poslední, co potřebují, je odsouzení, znechucení a nepřijetí svého okolí.
Téma genderové dysforie teď zažívá boom. Opravdu je ale rozkol mezi genderovou identitou a pohlavím, tedy to, že dívka nechce být dívkou, ale chlapcem a naopak, něčím, co tady nikdy nebylo? Nebo téma jen nabobtnalo jako stravovací návyky Otesánka “díky” digitální době, ve které žijeme? Co všechno má na tuto problematiku vliv? A není vlastně správně, že se o genderové dysforii mluví, protože si takovou debatu jako otevřená společnost můžeme naštěstí dovolit?
Když se vám narodí syn a vy ho obalíte láskou, péčí, plyšáky, knížkami, vlaky a nějakým tím autem, ale on chce po vás panenku, kočárek, vaše šaty a kosmetickou taštičku, nic to neznamená. Ani když mu později nic neříká fotbal a spíš se přihlásí o lístek na Louskáčka. Nebo když vaše mladá slečna leze po stromech, baví ji auta, “střílečky” a do šatů ji zaboha nenarvete. Neškatulkujte a nedělejte předčasné závěry. Vaše dítě jen objevuje svět a hledá své místo pod sluncem. A to, že se jeho vývoj neshoduje s vašimi představami, není jeho problém. Zpozornět byste měli v okamžiku, kdy cítíte, že vaše dítě není ve své kůži. Obrazně i přeneseně.
“S šikanou u nás na škole naštěstí problém nemáme. Co ale teď řešíme poměrně často v osmé a deváté třídě je, že se děvčata necítí jako děvčata a kluci jako kluci. Měli jsme tady také nějaké případy sebepoškozování. Ale snažíme se s tím pracovat, spolupracujeme se školním psychologem. Ale těch dětí je hodně, psychologů málo a mnohdy si ani oni neví rady, tak to spíš řešíme my tady spolu s pedagogy,” říká otevřeně ředitelka jedné české školy. Štěstí pro děti, které mají takové osvícené vedení školy.
Je třeba zdůraznit a podtrhnout, že genderová dysforie se automaticky nerovná transsexualita. Zatímco genderová dysforie, tedy neschopnost nebo nemožnost dospívajících smířit se s tělesným pohlavím, je psychosociální problém, problematika transgenderu je biologicky podmíněnou poruchou pohlavní identity. Zjednodušeně a laicky řešeno u transsexuality se v určité fázi prenatálního vývoje člověka mozek vyvine jedním směrem a tělo druhým. U genderové dysforie jde o problém duše a sociálního prostředí.
Jaké jsou možné spouštěče rozkolu nad vlastním pohlavím a touhy po identifikaci s tím opačným? Může jít o traumata z útlého dětství, zrcadlí také komplikované vztahy rodičů. V krajním případě jde i o reakci na sexuální zneužití. Negativně v tomto směru působí i sociální sítě. Odborníci se shodují v tom, že velmi rizikové jsou na nich překvapivě časté sexuální interakce nezletilých. Není výjimkou i to, že dítě předškolního věku zahlédne pornografii. Předčasné vystavování nevhodných sexuálních obrazů může v dítěti narušit jeho přirozený vývoj. Dítě se pak v reakci na zhnusení, které vnitřně zažívá, uzavírá do sebe. Není vzácností, že se dospívající s genderovou dysforií trápí anorexií, bulimií, sebepoškozováním s následnou úlevou. A hlavně: Trpí velkými úzkostmi!
Co nejvíc potřebuje zmatená a poničená duše vašeho teenagera? Ze všeho nejvíc lásku a pochopení. Nesnažte se proto ve svém dítěti rozporovat to, co vám říká. Necítí se vaše dcera jak děvče, syn jako kluk? Věřte, že nejde o žádný módní trend, ale že má problém. Jak moc velký a jak hluboký musíte jako rodič spolu s ním rozklíčovat. Mluvte spolu, navrhněte mu terapii, hlavně ho ale neignorujte, nebagatelizujte jeho pocity. Dospívání je jedno z nejkřehčích období v životě. Postarejte se o svého drahouška! Protože jak zpívá Hanka Zagorová- “Nešlap, nelámej, cosi ve mně teprv klíčit začíná...”.
nhs.uk, psychiatry.com
