Dětí s opožděním řeči přibývá. Jak rozmluvit "nemluvky"?

V kolika letech by už dítě mělo mluvit v jednoduchých větách a tak, aby mu bylo rozumět?

Vždy je třeba děti posuzovat individuálně, ale i trochu se orientovat v obecném rozvoji dětí. Kolem dvou let by mělo dítě spontánně skládat dvouslovné věty z toho, co zná. Klidně může využít i citoslovce: méďa ham, mašinka húúú. Kolem třetího roku věku již tvoří věty o více slovech, do čtyř let by mělo užívat v řeči všechny slovní druhy. Dobrým ukazatelem, jestli dítě mluví srozumitelně, jsou blízcí rodinní příslušníci, kteří nejsou s batoletem denně v kontaktu. Pokud tříletému celkem dobře rozumí, výslovnost postupuje dobrým směrem. Pár nesprávně vyslovovaných hlásek určitě nevadí, postupnou praxí je mnoho dětí samo dopiluje.

Někteří rodiče dětí, které například ve třech letech příliš nemluví, jsou znepokojeni a obávají se například autismu. Jsou v tomto případě obavy na místě? Kdy vyhledat odbornou pomoc?

Určitě bych neváhala s vyhledáním například logopedického preventisty nebo speciálního pedagoga, pokud ve třech letech dítě nerozumí, používá málo slov, přetrvávají citoslovce, řeč se nepřeklápí do vět nebo má dítě malý mluvní apetit a spokojí se v komunikaci s málem. Někdy už je i velmi frustrované až agresivní, že se nedokáže dorozumět se svým okolím. Nečekala bych dlouho, jak se radilo dříve, protože jen dozrávání dnes dětem nepomůže. Stimulace a podněty z okolí jsou jiné a děti mnoho neposouvají. 

To, že dítě málo mluví, může mít celou řadu důvodů, určitě to ještě nemusí ukazovat na žádnou diagnózu, tedy ani autismus. Ale čím dříve je jakékoliv vývojové zpoždění podchyceno, tím přirozeněji můžeme dílčí mozkové funkce stimulovat a děti se rychle rozvíjí. Jinak jim praxe v řeči bude chybět. Dva roky zpoždění dlouho dohánějí. Dobrá zpráva ale je, že i dítě s diagnózou lze neuvěřitelně posunout. 

S jakými problémy se ve své praxi nejčastěji setkáváte?

Z hlediska logopedické prevence se nejčastěji setkáváme s neobratností v řeči, jako nesprávná výslovnost hlásek), opožděným vývojem řeči a vývojovou dysfázií. 

Jak svým klientům pomáháte?

V poslední době stále častěji pracujeme s dětmi již od dvou do čtyř let, které tak trochu propadávají systémem podpory. Logopedi mají bohužel dlouhé objednací doby a dítě již musí trochu spolupracovat. U nás v poradně nepotřebujeme, aby dítě spolupracovalo s odborníkem, ale naučíme rodiče, jak v běžném životě řeč a komunikaci stimulovat, ale i další důležité návyky, aby pak mohlo dítko včas docházet na logopedii a nenabíralo ve vývoji zpoždění. Musely jsme s kolegyní dokonce otevřít kurz pro rodiče “nemluvek”, protože jsme po jednom přestávaly stíhat. A má to velký úspěch! Rodiče se naučili z rozvoje to podstatné, přemýšlet v souvislostech a vzorně od nás plní domácí úkoly a hlásí mnoho pokroků. Musím je všechny moc pochválit. 

Z poradenské praxe vidím jako nejefektivnější a zároveň nejpřirozenější, aby rodiče včas získali informace o rozvoji, trochu se podle našich návodů zamysleli (jaký typ dítěte mají doma) a tu a tam upravili přístup a pohlídali si vše podstatné. Mnoho rodičů z celé České republiky využívá i naše webináře, kde je navedeme, jak s dětmi pracovat. A ti, kteří opravdu potřebují individuální cvičení pro své děti, dochází každý měsíc k nám do poradny. 

Co může rodič udělat proto, aby se řeč dítěte uspokojivě rozvíjela, ať už co se týká slovní zásoby, nebo vyslovování?

Je to spousta dílků do skládačky a mé kolegyni, logopedické preventistce Ditě Šimáčkové, vydá na dvouhodinový seminář. Určitě musíme zahrnout motivaci ke komunikaci, podporovat oční kontakt a zrcadlení při mluvení, vystavovat děti dobrému mluvnímu vzoru, opakovaně využívat knížky, říkanky a básničky, dbát na správný motorický vývoj, opakovat pojmy. Když už je řeč nastartována, je nezbytné ji nadále rozvíjet a pilovat – povídat si, číst, komentovat život. Kdo vydrží s pasivními technologiemi až do školního věku dětí, řeči a chuti učit se jen prospěje. Občas mi takové dítko zavítá do poradny s jiným problémem a je to velká radost  s těmito  krásně “rozbalenými” a verbálně schopnými dětmi  pracovat. Třebaže je do určité míry limitují geny, díky přirozenému prostředí se rozvinuly na své osobní maximum. 

Máte data, že počet dětí, které mají problém s mluvením, narůstá? Čím si to vysvětlujete?

Ano, v rámci screeningů v mateřských školách je v posledních letech stále více dětí s řečovým opožděním a obtíže jsou mnohočetnější a větší. A to platí i o dalších oblastech. 

Z praxe vyplývá, že za problémy stojí mix genetických předpokladů a dnešního trochu jiného přístupu k dětem. Vliv má mimo jiné příliš pohodlný život, který v civilizaci vedeme, pasivní zábava a mnohem méně s dětmi zpíváme a recitujeme a nechceme od nich kvalitu při jakékoliv činnosti. Nevzniká přirozená potřeba komunikovat, vše je dostupné. Jinak k dětem i s dětmi mluvíme.

Rodiče se dnes už opravdu musejí vzdělávat, jak řeč rozvíjet, protože “postaru”, tak, jak jsme se řeč učili bez manuálu po tisíciletí od našich předků, to dnes spontánně dělá stále méně rodičů. Rodič bez zkušeností nemusí dlouho tušit, že se rozvoj neubírá správně, ale je z našeho pohledu ten nejlepší, který může svému dítku pomoci rychle a efektivně. Má ho moc rád a je motivován, aby byl jeho potomek úspěšný. Koncept vzdělávání a návodných rad směrem k rodiči  a dodržení základních neurovývojových principů funguje ve speciálně pedagogickém poradenství výborně.

Ráda bych ještě zdůraznila, že u některých dětí jde všechno samo od sebe a nemusíme se zamýšlet, jak a co je učit, tak u jiných je třeba přístup co nejdříve upravit. Každý jsme trochu jiný, ale dobré vyjadřování a komunikaci budeme potřebovat všichni. Rodiče opravdu za všechno nemohou, ale mohou svým dětem nejvíce prospět, když vědí jak. A to vnímám jako hlavní úlohu dnešního poradenství.

Jaké jsou nejčastější vady řeči a které jsou nejlépe a které nejobtížněji řešitelné?

Nejčastější je dyslálie - nesprávná výslovnost jedné nebo více hlásek,  dále opožděný vývoj řeči a přibývá vývojová dysfázie. Vývojová dysfázie je z pohledu náprav nejobtížněji řešitelná, jedná se o komplexní poruchu, která postihuje a oslabuje řadu funkcí. Čím dříve se začne a velkou výhodou je  spolupráce logopeda se speciálním pedagogem, tím  menší tyto děti nabírají zpoždění a jejich handicap se neprohlubuje. Krůček za krůčkem se zlepšují. Zapracovat je potom nutné ještě ve škole, protože u této diagnózy se často objevují specifické poruchy učení od dyslexie, přes dysgrafii a dysortografii až po dyskalkulii.