Některé výzkumy ukázaly, proč čelí děti vyrůstající bez otce šesti velkým nevýhodám. Patří mezi ně například chudoba, častější zneužívání drog, předčasné ukončení školní docházky, zdravotní či emocionální problémy nebo potíže se zákonem. Negativní dopady se týkají chlapců i dívek. V závěru naleznete vyjádření k dané problematice, kterou nám poskytli odborníci z profesní, odborné společnosti Asociace klinických psychologů ČR (AKP ČR).
Podle Ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb USA je u dětí v rodinách bez otce téměř čtyřikrát vyšší pravděpodobnost, že budou chudé. V roce 2011 žilo v USA v chudobě pouze 12 % dětí v rodinách kompletních párů, zatímco v rodinách, kde byla pouze matka, žilo v chudobě hned 44 % dětí. Údaje z roku 2012 zase ukázaly, že děti žijící v rodinách s matkami bez přítomnosti manžela či manželky měly míru chudoby 47,6 %, což se ukázalo jako čtyřnásobek míry chudoby v kompletních rodinách.
Podle výzkumu z roku 2004 bylo zjištěno, že děti bez otce jsou vystaveny dramaticky většímu riziku zneužívání drog a alkoholu. Výrazně více drog podle výzkumu užívají děti, které nežijí v kompletní rodině.
Z výzkumu z roku 2004 vyplynulo, že adolescenti žijící v kompletních rodinách jsou méně náchylní k delikvenci než jejich vrstevníci, kteří vyrůstají jen s matkou. Adolescenti z neúplných rodin se podle výzkumu častěji dopouštěli delikvence. Studie z roku 2005 zase zkoumala vztah mezi strukturou rodiny a rizikem násilných činů u dospívajících. Výsledky studie ukázaly, že pokud byl počet otců ve čtvrti nízký, došlo k nárůstu násilných činů mladistvých. Statistická data ukázala, že adolescenti, kteří žili ve čtvrti s nižším podílem neúplných rodin a kteří uvedli vyšší úroveň rodinné integrace, se dopouštějí méně násilí.
Studie, která byla provedena na 1977 dětech ve věku 3 – 12 let, zjistila, že děti žijící s otcem nebo osobou od malička zastupující otce mají výrazně méně externalizujících a internalizačních problémů s chováním než děti, které vyrůstají pouze s matkou, nebo se v pozdějším věku stanou nevlastními dětmi alespoň jednoho nebiologického rodiče. Podle jednoho výzkumu mají také děti, které pocházejí z rodin s jedním rodičem, hned dvakrát vyšší pravděpodobnost, že spáchají sebevraždu, než mají děti z kompletních rodin.
Podle sociologa Edwarda Kruka, Ph.D, až 71 % dětí, které předčasně ukončily střední školu, jsou bez otce. Podle něj mají děti bez otce větší problémy se vzděláním, mají špatné výsledky ve čtení, v matematice i logickém myšlení. U dětí z rodin s nepřítomností otce se také častěji vyskytuje záškoláctví, častěji se objevuje vyloučení ze školy a je vyšší pravděpodobnost, že školu opustí do svých 16 let a méně pravděpodobné, že dosáhnou akademické a profesní kvalifikace v dospělosti.
Podle jedné studie, která zkoumala 1409 dětí a mladistvých ve věku 11 až 18 let, byla zjištěna souvislost mezi nepřítomností otce a sexuální aktivitou mladistvých, kterou sami uvedli. Výsledky ukázaly, že adolescenti, kteří vyrůstají pouze s matkou, byli častěji sexuálně aktivní, než dospívající žijící v kompletních rodinách. Další studie zase zjistila, že být vychován svobodnou matkou zvyšuje u mladistvých riziko těhotenství a svatby s nižším než středoškolským vzděláním.
Některé zahraniční zdroje poukazují na spojitost tzv. single-parent rodin s mírou vzdělání (De Lang, Dronkers&Wolbers, 2014) nebo mírou juvenilní delikvence (Singh&Kiran, 2014), a dalšími provázanostmi (s užíváním PAL - psychoaktivní návykové látky). Je však nutné si uvědomit, že se nejedná o přímou úměru a stoprocentní korelaci, ale spíše o jeden z faktorů, který se na problematice podílí.
K posouzení rozdílu mezi efektem vyrůstání pouze s matkou a pouze s otcem neexistuje dostatek vědeckých studií. Existují samozřejmě další intervenující proměnné, které by výsledky mohly zpochybnit, jako je např. efekt socioekonomického statusu, místo bydliště (město X vesnice), míra kontaktu s druhým rodičem, sourozenci, blízkost vztahů, a další.
Z klinické zkušenosti můžeme sdělit, že psychické obtíže se vyskytují v úplných, zejm. dysfunkčních, ale i plně funkčních rodinách, protože další významný vliv na dítě mají vrstevníci, školní fungování, dědičnost, atd. Předpokládáme, že absenci jednoho z rodičů při výchově, často předcházely konflikty a rozchod či rozvod rodičů, což samozřejmě může mít vliv na dítě a jeho prožívání a psychické fungování. Je tedy vhodné se věnovat především tématu vhodné komunikace v průběhu rozchodu partnerů.
Dle české studie z r. 1989 stojí za suicidalitou u dospívajících v 31 % rodinné problémy, u dětí do 14 let byly uváděny rodinné potíže jako příčina suicidálního jednání ve 46 %. V letech 1995-1999 uvádělo rodinné konflikty jako příčinu 33 % dětí (Koutek & Kocourková, 2006). Z dat však nevíme, zda se jedná o obtíže dětí žijících pouze s jedním rodičem či s oběma, v rámci rodiny samozřejmě rizikově působí nefungující rodinné vztahy, ztráta blízké osoby, citová deprivace nebo dlouhodobé konflikty v rodině.
Výchova má vliv na vývoj jedince, jejím cílem je obecně všestranný rozvoj dítěte (vytváření morálních norem, formování charakteru, vytváření stravovacích, pracovních i dalších návyků aj.). Dle genderových stereotypů se mohou preference mužů a žen, tedy otců a matek, v rámci výchovy značně lišit, např. muži mají tendenci více riskovat, trénovat u dětí humor, oproti ženám, které více pečují a více se o dítě obávají. Samozřejmě nelze říci, že takto nastavené to má každý jedinec, bezpochyby nalezneme velmi pečující a starostlivé muže, stejně jako riskující ženy, co přistupují k situacím s nadsázkou.
Obecně však lze říci, že při výchově dítěte je vhodné, pokud se dva lidé doplňují, a dítě tak může nahlížet na chování obou z nich a zároveň se v rámci odpozorování diskuzí mezi rodiči učí nápodobou, jak se v konfliktních situacích chovat a jakým způsobem komunikovat. Toto mohou děti, které vyrůstají pouze s jedním rodičem, postrádat. Pro dítě je vhodné mít k dispozici mužský i ženský vzor chování.
Nicméně rozhodně nelze tvrdit, že děti, které vyrostly pouze s jedním z rodičů, tak nemají šanci na plnohodnotné dětství a nemohou z nich vyrůst sociálně a osobnostně zralí jedinci. Mohou mít výrazně lepší a podpůrnější podmínky než např. děti, které vyrůstají s oběma rodiči, kteří však o ně nemají žádný zájem nebo jsou závislí na alkoholu či jiných návykových látek. Jde tedy vždy o velmi individuální zhodnocení konkrétní situace. V pro nás dostupných a relevantních zdrojích nenalézáme data, která by ukazovala na nějak významnou prediktibilitu těhotenství v juvenilním věku u dívek, které vyrůstaly bez otce.
Na dotaz, zda může roli otce kvalitně zastat i nový partner, družka či například jeden z prarodičů zní odpověď: Ano, může, pokud se jim podaří navázat vztah s dítětem a je dítětem vnímán či vnímána v rodičovské roli, avšak často zůstává biologický rodič tátou či mámou, a nový partner jednoho z rodičů je oslovován jménem či tetou/strýcem.
Asociace klinických psychologů České republiky, Psychology Today, SAGE journals, NIH, Wiley Online Library
