Od dob, kdy rodily naše prababičky, se zdravotnický systém posunul hned v několika různých směrech – a pravděpodobně můžeme souhlasit s tím, že k lepšímu. Pojďme si ale připomenout, jak to tehdy v porodnicích vypadalo. Například návštěvy byly zakázané a novorozeňata se tatínkům běžně ukazovala z oken porodnice. Umíte si takové podmínky představit dnes?
V současné době poskytuje zdravotnický systém budoucím maminkám velkou škálu možností a pohodlí. Maminkám a jejich dětem je poskytnut větší komfort, lepší lékařské vybavení, péče a podobně. Pokud nenastanou žádné zdravotní komplikace, je maminka se svým miminkem v neustálém kontaktu, u porodu může být přítomný i tatínek, který následně může svou partnerku a miminko navštěvovat kdy se mu jen zlíbí. Maminka si zároveň může vybrat nadstandard ve smyslu soukromého pokoje a, pokud to zdravotní stav dovoluje, i cestu, jakou své dítě přivede na svět. V době, kdy rodily naše prababičky, byly všechny tyto standardy ale zcela jiné. Pojďte se společně s námi podívat zpátky do minulosti.
Dnes už si jen těžko dokážeme představit, že své novorozené miminko nemáme po narození u sebe. Dříve se ale jednalo o zcela standardní postup. Maminky nemohly mít svá miminka u sebe, sestry jim je nosily jen na kojení v pravidelných čtyřhodinových intervalech bez ohledu na to, zda miminko bylo vzhůru, spalo, mělo hlad nebo naopak nemělo. Maminky byly na pokojích společně s několika dalšími, zatímco jejich děti byly na zvláštním oddělení pro novorozence. Pokud měly děti mezi kojením hlad, dostaly napít cukrové vody.
Pro spousty z nás je to dnes naprosto nepochopitelná situace, ovšem tehdy bylo naprosto normální, že tatínci novorozených dětí nemohli přijít do porodnice na návštěvu. A nejen tatínci, ale ani nikdo jiný. Na květiny od partnerů se personál také netvářil zrovna mile, v lepším případě je maminkám nechával na chodbách nemocnice. A jak se tedy tatínci dozvěděli, jak vůbec jejich dítě vypadá? Nebylo nic neobvyklého, že maminky ukazovaly své děti z oken porodnice.
Možnost rodit v porodnicích a ne doma byla ženám nabízena přibližně od 50. let 20. století. Předtím byly domácí porody běžnou praxí. V každé vesnici byla k dispozici zkušená porodní asistentka, která se starala o těhotné ženy a ženy v období šestinedělí po porodu. Budoucí maminky také pravidelně navštěvovaly místní poradnu, kde se prováděly potřebné lékařské vyšetření jako odběr krve, měření tlaku a kontroly dítěte. V dnešní době je velmi populární návrat k domácím porodům přirozenou cestou. Je tak zcela běžné, že některé ženy rodí doma za přítomnosti své porodní asistentky, duly, partnera a v některých případech i svých ostatních potomků.
Toto nařízení by možná bylo pro některé rodičky v dnešní době příjemné. Dle lékařů bylo ideální, aby po porodu ženy zůstávaly v posteli po dobu dvou týdnů, konzumovaly lehkou stravu a věnovaly se především kojení dítěte. Zajímavostí je, že bylo ženám poměrně často doporučováno pít pivo, což bylo běžné i v porodnicích na začátku 20. století. Pravděpodobně to bylo pro posílení, uklidnění a díky chmelu i pro podporu tvorby mateřského mléka. Na to, že by se maminky v šestinedělí měly alkoholu spíše vyhýbat, zřejmě tehdy nikdo nehleděl.
Kniha Moderní porodnictví, Wikipedia.org, Vitalia.cz
