O tom, že dospívání je extrémně náročné období, asi ani není třeba diskutovat. Někdy však bývá náročné natolik, že se u dítěte mohou objevit různé psychické problémy. Většina z nich přitom pramení z úzkosti. Kdy vyhledat odbornou pomoc?
Každý z nás dospělých byl jednou teenager. A určitě si dobře pamatuje, jaké to tehdy bylo. Každodenní nejistota a pochybnosti, vymezování se vůči autoritám včetně rodičů a učitelů, nutkavé zaobírání se vlastním tělem a vůbec sebou samotným. Člověk má v tomto období potřebu experimentovat, a navíc prožívá velké výkyvy náklad a chování. To vše je do velké míry normální a "zdravá" adolescentní krize je dokonce potřebná, protože je to součást vývoje. Někdy se však dospívající dítě může potýkat s něčím hlubším – s něčím, s čím si samo nedokáže poradit, a co může být nebezpečné.
Podle zkušeností terapeutky Kristýny Šorfové z poradny Calmea dospívající děti nejčastěji trápí úzkosti. Ty se pak promítají do běžného života – zasahují vztahy s kamarády, rodiči či partnery, ovlivňují sexualitu, schopnost komunikovat či zvládat stres. Na otázku, jestli úzkostmi trpí více kluci, nebo holky, terapeutka odpovídá: „O pomoc si řekne mnohem více děvčat. Nemyslím si ale, že kluků se problematika duševních poruch netýká. Spíše se často stydí říct, že jim není dobře.”
Příčin úzkostí je přitom celá řada. Dědičnost, výchova, ale i přemrštěný důraz na výkon v uspěchané době orientované na výkon. „Teď navíc máme za sebou období přijímacích zkoušek na střední školy a nám v poradně výrazně přibylo dospívajících klientů. Tyto děti se půl roku pod tlakem okolí nervují tím, že na výsledcích testů stojí jejich budoucnost. Předchozí generace to v tomto směru zase tak složité neměla,” říká Kristýna Šorfová.
Svou roli mohou hrát také sociální média. „Ta chrlí obrovský proud informací, které děti zahlcují. V případě psychicky zdravých dětí si s tím jejich mozek poradí. Pokud je však dítě úzkostné, mozek vynaloží spoustu sil na to, aby se s úzkostí popral. Scrollovat na síti a čerpat nekonečné množství dat je pro ně únavné,” vysvětluje odbornice. Upozorňuje také na to, jakou roli mohou hrát sociální média u dívek s poruchou příjmu potravy a u chlapců trpících přehnanou touhou po dokonale svalnatém těle: Vidí zde spoustu „dokonalejších” lidí, než jsou sami, a zároveň nepřeberné množství návodů, jak zhubnout a cvičit. „Kvůli tomuto neustálému tlaku se pak vidí jako méně šťastní, úspěšní, výkonní a dokonalí,” myslí si Kristýna Šorfová. Připouští ale, že spoustu dětí na druhou stranu chápe, že videa a fotky na Instagramu jen málokdy odráží realitu.
Jak poznat moment, kdy dítě potřebuje pomoc odborníků? Podle Kristýny Šorfové je to ve chvíli, kdy ho jeho stav začne trápit. Jednoduše řečeno: Když je víc smutný, než veselý. Psychoterapeuta či psychologa lze přitom oslovit kdykoliv – tento odborník posoudí, jak na tom klient je a co mu pomůže.
„Pokud dospívající však dítě trpí úzkostí a samotná psychoterapie mu nepomáhá nebo na ni vůbec nedochází, je vhodné, aby se obrátilo na svého pediatra. Ten by měl dítě diagnostikovat a případně nasadit antidepresiva. Praktický lékař je dostatečně erudovaný a kompetentní, aby úzkostnou poruchu diagnostikoval a léčil. Pokud se jedná o vážnější psychické onemocnění, může praktik vyřešit stav dočasně, než se pacient dočká termínu v psychiatrické ambulanci. Psychiatr je až další možností. Tato situace je bohužel ovlivněna zoufalým nedostatek dětských psychiatrů,” uvádí terapeutka.
V každém případě je podle ní pro léčbu úzkostných poruch ideální, když jde psychoterapie s psychiatrickou meditací ruku v ruce.
citace terapeutky Kristýny Šorfové
