Třicetiprocentní šance
Nejrozšířenější metodou asistované reprodukce je takzvané IVF (in vitro fertilizace), tedy oplodnění vajíčka spermií ve zkumavce. Úspěšnost této metody je kolem 30 procent. Oplozené vajíčko (embryo) se přibližně po pěti dnech zavede do dělohy. Dříve se zaváděla dvě a více embryí, dnes je to většinou jedno, aby se vyloučilo riziko vícečetného těhotenství. Žena dostane léky, které mají podpořit tělo, aby embryo přijalo a udrželo. Po čtrnácti dnech si klientka udělá těhotenský test.
Mimochodem, dříve bývaly problémy s přirozeným otěhotněním častěji na straně ženy. Teď se stav vyrovnal: u 40 % je zádrhel u ženy, u 40 % u muže, zbytek je kombinace obou. Mnozí odborníci apelují, že rostoucí počet klientek na klinikách reprodukční medicíny je důkazem, jak moc přibývá neplodných mužů. Jedna z prognóz hovoří, že za nějakých osm let se ze zkumavky narodí až polovina dětí.
Vyberte si vajíčko
Protože první pokusy nevyšly, rozhodla se Martina zkusit hormonální stimulaci. „Odebrali mi tři vajíčka, oplodnit se podařilo dvě. Zavedli první embryo, ale neuchytilo se. Druhé zavedli o pár měsíců později, zase neúspěšně. Bylo jasné, že jestli chceme dítě, musíme použít darovaná vajíčka,“ vzpomíná Martina. Opět se museli dostavit na kliniku, kde dostali informace o možných dárkyních: jaké mají vzdělání, barvu vlasů, jestli sportují… „Vybíráte si někoho, kdo je vám podobný. Když máte jako já čokoládovou barvu vlasů a hnědé oči, modrooká blondýnka asi nebude váš cíl,“ popisuje Martina, jak postupovali. Vajíčka od dárkyň nejsou nikde uchovávána, k odběru dochází až poté, co si klienti vyberou. Odebraná vajíčka jsou pak ve zkumavce oplodněna. Martina s Michalem tak získali pět embryí „v té nejlepší kvalitě“.
Po zavedení prvního embrya měla Martina pocit, že s jejím tělem je něco jinak. Znovu měla naději, ale těhotenský test byl negativní. „Abych pro další pokus udělala o fous víc, vyzkoušela jsem tradiční čínskou medicínu a fyzioterapeutku, která se věnuje i metodě paní Mojžíšové. Opustila jsem místo ve firmě, začala jsem pracovat sama na sebe, zvolnila jsem. Když jsem dorazila v lednu na další cyklus, byla jsem úplně vyzenovaná. Jenže asi týden po transferu jsem se nakazila covidem, a i když jsem měla bezpříznakový průběh, v centru mi řekli, že to byl nejspíš důvod, proč se plod neuchytil. A nepovedl se ani třetí pokus loni v květnu.“ Když měla dvojice další schůzku s lékařem a ten teprve před nimi v ordinaci otevíral zdravotní kartu a načítal si informace o Martině, došlo jí, že je něco špatně: „Vůbec se nesnažil odhalit, kde je zádrhel. Bylo jasné, že ho vlastně nezajímám.“
O pár týdnů později seděli s manželem v ordinaci třetí kliniky. Tamní lékařka se po chvíli zeptala: „Dělali vám vyšetření dělohy?“ Martina měla vztek. Nic takového jí dosud nikde nedělali. „Za dva roky chození po doktorech ani jeden neprovedl to nejzákladnější vyšetření. Až teď vyšlo najevo, že mám v děloze chronický zánět.“ Po jeho zaléčení šla Martina na zavedení posledních dvou embryí z oněch pěti, která vznikla po oplodnění vajíček od dárkyně. „Embrya totiž mají odlišnou kvalitu, to v té nejlepší se zavádí jako první. Tahle zbylá byla už v normální kvalitě, a tak se použila najednou. Těhotenský test jsem si dělala dva týdny po zavedení. Dvě čárky! Měli jsme s Michalem ohromnou radost,“ vybavuje si Martina.
