Pokud chcete, aby vaše děti v životě uspěly, měli byste je podporovat v duševní síle a odolnosti. Jak ale na to?
„Budování duševní síly vašich dětí začíná tím, že začnete věnovat opravdovou pozornost tomu, jak myslí, cítí a jak jednají,” říká americká psychoterapeutka Amy Morin. Rodiče by měli být pro děti neustále dosažitelní a podporující. „Pokud s něčím bojují nebo v něčem selžou, vaším úkolem je syna či dceru povzbudit.” Pokud chcete identifikovat, jaké překážky ve formě přemýšlení a chování mohou stát vašemu dítěti v cestě za duševní odolností, možná vám pomůže seznámit se s věcmi, které psychicky silné děti dělají – lépe řečeno, které nedělají.
Děti se často bojí zkoušet nové věci, protože se obávají, že to bude moc složité a že v tom nebudou dobré. Stává se také, že například nový sport nebo hudební nástroj zkusí jednou a prakticky okamžitě to vzdají, protože jim to v počátcích nejde. Zkoušení složitých věcí však může vašim dětem nejen otevřít nové cesty k dovednostem, ale také jim nabídnout důležité lekce, jak se vypořádat s neúspěchem. Proto děti učte, ať se před neúspěchem neschovávají. Ujišťujte je, že selhání a chyby jsou normální. Normální je i to, že se člověk občas ztrapní, je odmítnut, nebo se nedostane do vytouženého týmu. Řekněme svým dětem, že je to v pořádku a že jsou dostatečně silné na to, aby to zvládly. Zároveň je důležité, abyste děti nechválili pouze nad výsledky typu jednička z matiky nebo gól ve fotbale. Dítě by mělo vědět, že jakákoliv snaha je hodna ocenění a respektu.
Děti často mívají strach z chyb a touží po tom je zakrýt. Je poměrně běžné, že si děti snaží přemalovat známky v žákovské nebo lžou o nějakém incidentu ve škole či v družině. Potřebují pochopit, že chybovat je zcela normální a důležité je se z chyb poučit. Pokud se dítě přizná, že udělalo něco špatného, pochvalte ho za upřímnost a odvahu se vám svěřit.
Je zcela přirozené, že pokud dítě zažije neúspěch, je smutné, zklamané nebo naštvané. Je v pořádku tyto pocity prožít, zpracovat – a jít dál. Nemá proto velký smysl dítěti říkat: „Ale no tak, přece z té prohry v tenisu nebudeš smutná.” Zažít si pocit selhání je dokonce potřebné, ale měl by to být pouze dočasný stav mysli. Zakročte pouze v okamžiku, kdy o sobě dítě neustále mluví příliš negativně a přehnaně, a říká věty jako: “Jsem ten nejhloupější kluk na světě.” nebo “Nikdy nic nedokážu.” Zkuste se dítěte zeptat, co by řeklo svému kamarádovi či sourozenci, kdyby podobné věty zaslechlo u něj. Zároveň dovolte dětem, ať se učí od vás. Měly by vědět, že ani vy nejste dokonalí a že i vy občas bojujete s neúspěchy a pocity selhání.
Pokud kdokoliv znevažuje ostatní, abyste se cítil lépe, jde o klasický znak nízkého sebevědomí. Zaregistrujete-li, že vaše dítě má sklon být zlé na ostatní děti nebo je dokonce ponižuje, snažte se přijít na důvod takového jednání. Dítě možná něco trápí, možná někdo ublížil jemu. Pomozte mu zjistit, jak situaci řešit jinak. Pokuste se přijít na to, co je příčinou jeho nízkého sebevědomí.
Vrstevníci jsou pro dítě a jeho vývoj doslova životně důležití. Je pro ně velmi obtížné s kamarádem nesouhlasit nebo odmítnout chování, ke kterému je přesvědčuje. Zkuste hraní rolí: procvičujte si, co by děti dělaly v situacích, kdy je někdo přesvědčuje, že mají například ukrást žvýkačku v samoobsluze nebo se jít posmívat spolužačce za to, jaké má oblečení. Dítě může říct například: „Ne, díky. Takové věci nedělám. Nemám o to zájem.” Schopnost říct NE je klíčovou součástí mentální síly, a to nejen u dětí, ale i u dospělých. Sáhněte si proto do svědomí. Kdy naposledy jste dělali něco, co jste nechtěli, jenom proto, že jste se báli druhého zklamat?
Možná sami víte, že v okamžiku, kdy jste se sami naučili cítit a vyjádřit vděčnost za všechno dobré ve vašem životě, se cítíte spokojenější a silnější. Zkuste totéž naučit i vaše dítě. Vděčnost a také vědomí, že věci nám do klína většinou nespadnou samy, ale musíme o ně usilovat (nebo si na ně vydělat), je součástí duševní síly.
