5 věcí, které je dobré si říct během těžkých rodičovských chvilek

Když děti pláčou a nepřestávají, nebo mají záchvaty vzteku, nejde to vždy hned „napravit“ – tedy zastavit, změnit – ať se snažíte, jak chcete. V tu chvíli je pro rodiče snadné cítit se bezmocně. A když se člověk cítí bezmocný, často jedná impulzivně. Začnou tak na dítě například křičet. To ale mnohdy nikam nevede, protože začne brečet, nebo se vztekat, ještě více.

Na toto téma sdílela na svůj instagramový profil zajímavý příspěvek influencerka @mom.ma.g, která má dvě dcery a která prosazuje zásady pozitivního rodičovství. To spočívá zejména v tom, že rodiče své děti netrestají a snaží se s nimi více komunikovat. Vysvětlují jim tak danou situaci a vedou je k uvědomění si jejich chování a toho, jaké má důsledky. Je tak netřeba říkat, že to vyžaduje spoustu trpělivost a je to někdy opravdu náročné. Dle odborníků to ale stojí za to.

Zmiňovaná influencerka v jednom svém nedávném příspěvku zmiňuje pět manter, které jí pomáhají zůstat klidná i v nesnadných situacích, kdy se rodič cítí téměř bezmocný. Třeba pomohou i vám:

1. Nedělá mi to těžké, ona (dcera) to má těžké.

Bezmocnost se může snadno změnit v defenzivu, když si člověk situaci bere příliš osobně a bere to jako jakýsi útok na něho samotného. Můžete tak dítěti začít říkat: „Dáváš mi zabrat.“ „Přivádíš mě k šílenství.“ „Kazíš mi den.“ Děti ale obvykle nechtějí dospělým ztěžovat den záměrně. Chtějí jen, aby věděli, že je něco trápí a že i ony s něčím bojují.

2. Čím klidnější budu, tím budu efektivnější.

Když na dítě začne rodič křičet a nadávat mu, situace nejspíše eskaluje a ještě se zhorší. Zde je tedy potřeba myslet na to, že vaším cílem je, aby se dítě zklidnilo. Pokud si budete tedy pamatovat, že důvodem k vašemu zklidnění je být efektivní, nikoli vypnout své pocity, pak je snazší to dodržet a uklidnit se.

3. Neexistuje žádné špatné chování. Snaží se mi říct něco důležitého.

Toto je pravděpodobně ten nejdůležitější bod, který člověku dokáže otevřít oči. Chování je důležitá komunikace. Novorozenci nemají expresivní jazyk, takže dospělé jejich pláč může rozčilovat, ale nevyžadují, aby „používali svá slova“. Ovšem jakmile jsou děti verbální, očekává se od nich, že budou vždy používat jazyk. Své pocity ale často nedokáží vyjádřit slovy ani dospělí. Mnohem více to platí pro malé děti. Je mocné předpokládat, že znepokojivé chování je pokus o komunikaci – nejlepší možný pokus dítěte – a rodiče se mohou snažit to pochopit.

4. Pravděpodobně jí (dceři) to připadá jako opravdu velký problém.

Každý vnímá svět odlišně a pro každého mají různé problémy různou váhu. Někdo je v pohodě s tím, že ho vyhodí z práce, ale ne s tím, že se s ním jeho partner v patnácti rozešel kvůli někomu jinému. Nelze tak očekávat, že pro dospělého budou stejné věci zásadní a mít stejnou váhu jako pro dítě. Může brečet pouze kvůli tomu, že chtělo SAMO otevřít dveře. Snažte se je tak pochopit.

5. Chci pomoct, neubližovat. Dokážu to.

Toto je zásadní si říct, když už opravdu chcete bouchnout. Uvědomíte si tak, že to akorát zhorší situaci. Pomáhá vzpomenout si na situace v minulosti, kdy váš klidný přístup pomohl. I zde si tak zkuste připomenout, že vaším cílem je pomoci vašemu dítěti, ne mu ubližovat. A k ublížení by mohl výbuch vzteku vést.

Můžete mu zkusit říct nějaké z následujících vět, které použila i dotyčná: „Můžu tě obejmout?“ „Chápu, že se teď cítíš smutně.“ „Můžeš plakat. Ano, můžeš plakat.“ „Jsem tu.“

Jak je zmíněno výše, pozitivní rodičovství se sice vyplácí, ale je velmi náročné. To si uvědomuje i zmiňovaná influencerka a na svých stránkách klade důraz na to, aby rodiče nezapomínali na péči i o sebe samé.