Občas se dětem nechce vstávat, jindy se obávají náročného testu, řeší konflikt s kamarádem. Jak si ale poradit s tím, když je stres spojený se školou dlouhodobý a stále se stupňuje?
Především rána s dítětem, které se netěší do školy, mohou být vyčerpávající pro celou rodinu. Dítě se „sekne”, rodiče vyhrožují, přemlouvají, zkoušejí to po dobrém i po zlém. Sama si vzpomínám, že když syn chodil do třetí třídy, měl období, kdy ráno co ráno tvrdil, že ho bolí břicho nebo hlava. Zároveň špatně usínal a v noci se často budil. Až po několika týdnech vyšlo najevo, že důvodem jeho nechuti chodit do školy je agresivní chování jednoho spolužáka. Začali jsme to řešit a ačkoliv syn ani poté nepatřil mezi děti, které nemohou dospat samým těšením se na to, až zase půjdou do školy, další rána byla o poznání snesitelnější.
Děti a dospívající mohou pociťovat úzkost ze školy z mnoha důvodů. Některé se cítí pod tlakem, zažívají opakované konflikty se spolužáky a učiteli, jiné zažívají drásavý pocit nezapadnutí. Někdy mohou být na vině i problémy v rodině, například časté hádky rodičů nebo rozvod. Mnoho dětí má k tomu navíc poruchy pozornosti nebo učení. To vše může přispět k tomu, že u nich školní prostředí vyvolává úzkost a nadměrným způsobem je vyčerpává, zvláště v případě, pokud na jejich speciální potřeby není dostatečně reflektováno.
Někdy může být obtížné zjistit, co přesně dítě znepokojuje. Ale tím, že se dítěte nezeptáme, to nezjistíme. Vyhledávejte proto okamžiky, kdy si s dítětem můžete uvolněně, citlivě a bez nátlaku promluvit, aniž by mělo pocit, že ho vyslýcháte. Můžete na to jít například tak, že sami mluvíte o tom, jaké byly vaše školní roky, co pro vás bylo těžké a zahlcující, jaké jste měli potíže se spolužáky, učiteli či rodiči. Rozhodně není na škodu konzultovat situaci s třídním učitelem a školním psychologem.
Server youngminds.org.uk poskytuje několik rad rodičům dětí, kterým se nechce do školy:
Zvláště u menších dětí je pravidelný režim něčím, co dětem pomáhá zvládnout začátek dne. Je dobré nachystat si školní tašku i oblečení dopředu, dopřát si společnou snídani a vstát s dostatečným předstihem, aby ráno neprobíhalo (příliš) ve spěchu. Ráno děti zbytečně nestresujte řečmi typu: „Dnes tě čeká ta důležitá písemka, tak doufám, že nepřineseš pětku.” Raději si povídejte o tom, co příjemného vás čeká odpoledne. Zeptejte se jich, co by chtěly podniknout, nebo co by si daly dobrého k večeři.
Rodiče často dělají chybu, že se až příliš často zaobírají školními výsledky. Pochopitelně si udržujte přehled o tom, jak si děti vedou, ale každodenní rýpání se ve známkách vytváří u dítěte pocit, že jeho sebehodnota závisí na tom, jestli má v žákovské knížce jedničky nebo trojky.
Neustálý tlak, kterému jsou děti vystaveny (škola, ale i časté kroužky) mohou vést k vyčerpání. Dbejte proto na to, aby děti měly dostatek volného času bez naplánovaných aktivit. Nicnedělání má smysl z mnoha důvodů: dítě si odpočine, může rozvíjet svou kreativitu, fantazii, hrát si a snít, objevovat vlastní zájmy. Uvolněné děti také bývají otevření pro spontánní sociální interakce s vrstevníky. Je dobré myslet na to, že příliš mnoho předem naprogramovaných činností a přetížený rozvrh mohou vést k únavě a snížení schopnosti koncentrace.
Je důležité dítě podporovat, ale zároveň nebýt tím rodičem, který své dítě přepečovává, řeší za něj prakticky vše a všechny překážky okamžitě odstraňuje, aby to dítě mělo jednoduché. Dítě by si však postupně mělo budovat sebevědomí, že zvládne i náročnější situace, a že se oklepe z nezdarů, že se při nezdaru hned „nerozsype.”
Všímejte si drobných krůčků dopředu a příliš nespěchejte. Všechno chce svůj čas – a pokud dítěti chcete ulehčit každodenní život spojený se školou, připravte se na to, že se jedná o soustavnou práci. Vyzbrojte se trpělivostí a optimismem. Neházejte flintu do žita, pokud změny půjdou pomalu. A pokud budete mít pocit, že žádná změna k lepšímu nepřichází, obraťte se na rodinného či dětského psychologa.
