4 chyby ve výchově, kterých se dopouští většina milujících rodičů

Narodilo se vám první dítě. Také jste předpokládali, že budete instinktivně vědět, jak ho nejlépe vychovávat? Byli jsme na omylu. Ukázalo se, že každý má ten instinkt odlišný. Myslíte si, jak dobře si vedete. Jenže pak přijde někdo (v horším případě vaše tchyně) a řekne vám, že takhle je to naprosto špatně. Ona vašeho manžela vychovávala jinak a jen se podívejte, jak krásně vyrostl.

Všichni máme stejný cíl. Vychovat z našich dětí samostatné a sebevědomé bytosti. Vlastně na ničem jiném nám nezáleží tolik, jako na tomhle. Přesto jsme ale jen lidi, nejsme neomylní a rozhodně nejsme neomylní ve výchově. Obzvlášť u prvního dítěte, kdy by se dalo říct, že je to takový pokus, omyl. Zaměřili jsme se proto na rady odborníků a nejnovější výzkumy. Zjistili jsme, že alespoň párkrát za život jsme udělali každou chybu, kterou najdete níže. Některé dokonce stále opakujeme.

Pokud chcete zlepšit své výchovné metody, přečtěte si o čtyřech chybách, kterých se během výchovy dopouští milující rodiče.

Nadměrné chválení

Všichni chceme naše dítka pochválit, když se jim něco povede. Je to pro nás přirozené a máme pocit, že tím jejich dobré chování posílíme. Pravdou je, že když děti chválíme až moc často a za každou maličkost, dosáhneme opaku. Např. výzkum dokazuje, že dítě, které je neustále chváleno za to, že se dělí o své věci s ostatními, je později lakomější, než dítě, které za toto chování pokaždé pochvalu nedostalo. Dalším příkladem je pochvala „ty jsi ale chytrý“. Dítě, které to slýchá často, může mít z této „nálepky“ strach. Bojí se, že např. ve škole nenaplní očekávání rodiče a nedostojí této pochvaly. Často se pak zbytečně obává nových výzev i selhání.

Křik a rozhořčení

Nekřičte na děti, je to zbytečná ztráta energie. Ve chvíli, kdy na ně zvýšíte hlas, automaticky přestanou poslouchat. Některé to dělají schválně, jiné za to nemůžou. Strach z vašeho rozhořčení jim „zatemní mozek“ a pokud vám slíbí, že už to nikdy neudělají nebo že se polepší, nebude to mít dlouhodobé trvání. Pokud se uchýlíte k hněvu, váš záměr bude mít opačný efekt. Známe to všichni, v některých situacích je těžké se ovládnout, snažte se ale svůj hněv eliminovat a vysvětlit jim to v klidu. Ušetříte si tím spoustu nervů.

Nechte je chybovat

V dnešní době se rodiče čím dál tím víc snaží chránit své děti před tím, aby se dopustili nějaké chyby. Může to znít jako pozitivum. Všeho ale moc škodí. Když je nenecháme chybovat, neúmyslně jim zabraňujeme z chyb se poučit a převzít zodpovědnost za své činy. Myslíme to dobře, chceme je ušetřit zklamání. Tím, že jim nedovolíme čelit negativním emocím je zbytečně držíme od reálného světa, do kterého se dříve či později zařadí až vyrostou. Naše přílišná ochrana akorát způsobí, že budou ze všeho nového překvapeni a nebudou vědět, jak se ve složitějších situacích chovat. Měly by vědět, že svět není růžový, tak jak jim ho malujeme. Naším posláním je děti na všechny křivdy života připravit a naučit je, jak se s nimi vypořádat.

Trestání

Chceme z našich dětí vychovat osobnosti, které budou zodpovědné za své činy. Existují ale mnohem účinnější způsoby, jak toho dosáhnout, než se uchylovat k trestům a vyvolávání strachu. Děti, které jsou pravidelně trestány, ať už psychicky, nedejbože i fyzicky, splňují pokyny a požadavky svých rodičů pouze ze strachu. Jejich účinek je pak pouze krátkodobý. Z dlouhodobého hlediska trestání poškozuje vztah s dětmi. Zároveň může způsobit, že se v mnoha případech uchýlí k lhaní, aby se trestu vyhnuly.