Do montovaného domku po rodičích se Ivana s Vojtěchem přístěhovali před pětadvaceti lety. Co mohli, vlastními silami i s pomocí architekta přebudovali a opravili. Na dotažení některých věcí jim ale nezbyl čas ani energie, A tak třeba koupelna zůstala na půli cesty. Nyní přišel čas na změnu!
O proměnu se nemohl postarat nikdo jiný, než designérka Romana Jašková, která je dcerou majitelů. Do proměny ale stejným dílem jako ony vstupoval tatínek Vojtěch. Možná dokonce nejvíc. Sám udělal všechny bourací práce a jako elektrikář i nové kompletní rozvody. Stál za zády řemeslníkům a s dcerou podrobně konzultoval technické záležitosti. „Táta měl na leccos jiný názor, ale nakonec jsme všechny řemeslně generační rozpory zvládli,“ usmívá se Romana, která v tomhle domku v Postřelmově, obci mezi Šumperkem a Zábřehem, vyrostla. „Když táta nedávno skončil v práci, měl víc prostoru se věnovat domu, i já jsem rodiče dost hecovala, aby svoje bydlení dotáhli a měli na další léta pohodu,“ říká Romana. S koupelnou rekonstruovali i kuchyň. „Když pracuju se svou rodinou, je to pro mě vždycky jednodušší. Rychleji se domluvíme, navíc vím bez ptaní, jak rodiče doma fungují, co potřebují, jaké mají návyky. Důvěřovali jsme si navzájem. Hodně jsme řešili, zda odstranit rohovou vanu, kde se sice máma s tátou nekoupali, ale sestřiny děti ji milují. Naopak jsme všichni věděli, že bidet nebyl a nebude potřeba – případně stačí sprcha, která je hned vedle. Co se týká designového pojetí, nejvíc se mi líbí zajímavě řešené obklady. Jsou to dlaždice 50 x 50 centimetrů, které v sobě mají už z výroby vyfrézované drážky. Ty se můžou vyplnit vybranou spárovkou, což je zajímavá výzva, i když my jsme se barevně drželi spíš konzervativní palety. Geometrické tvary jsem poskládala a udělala schéma. No, obkladač z toho radost neměl… Ale byl šikovný a výsledek je super.“
„Než jsem se pustila do plánků, probírali jsme spoustu věcí jen teoreticky. Na stole byla i možnost oddělit toaletu od koupelny. Při první přestavbě domku, která se odehrávala v devadesátkách, se WC umístilo vedle sprchového koutu a jako mnozí jsme časem zjistili, že pro fungování tehdy čtyřčlenné rodiny to není ideál. Jenže takový zásah by rekonstrukci hodně zkomplikoval, navíc v koupelně už dávno není takový ruch jako dřív. Zařízení a barvy nechávali rodiče spíš na mně, ale bavilo nás společně vybírat odstíny nábytku a zvažovat různé možnosti. Většinou jsme se shodli, jen terrazzo dlažba mi neprošla, zvolili jsme tedy šedozelenou s jemným reliéfem proti uklouznutí. Velkou radost mi dělá nové zrcadlo. To původní prasklo už při instalaci a my jsme se na to dvacet let dívali… Teď je to jiná liga.“
„Nejtěžší bylo rozhoupat se a pustit do práce. A ještě že jsme to udělali. Proměnu jsme stihli za pět minut dvanáct, než se všechno násobně zdražilo. Celkově se rekonstrukce dost protáhla, spoustu věcí jsme si dělali sami, což zabere mnohem více času, a pak jsme taky několik týdnů čekali na lamino, jehož speciální odstín zrovna nebyl na skladě. Dva měsíce jsme se proto provizorně myli ve sklepě v prádelně, ale výsledek stojí za to,“ říká Ivana. „Úplně skvělá je umyvadlová HPL deska, tenká, pevná, neodprýskne se, skvěle se udržuje, perfektní investice. Skleněný kout nahradil plastovou kabinu, je prostorný, hezký, to si nemůžeme vynachválit. A i když mi někdy dělalo problém skousnout dceřin pohled na věc, Romanka odvedla skvělou práci. Nakonec se nám vrací, co jsme si vypiplali,“ vtipkuje Vojtěch.
TEXT: OLGA PROCHÁZKOVÁ | FOTO: ROBERT TICHÝ
Marianne Bydlení
