Benjamin si rád v poklidu čte a poslouchá hudbu, Annabel potřebuje místno na hraní s panenkami. Jak v malém pokoji navodit pohodu a soukromí pro oba? Jako nejlepší se ukázalo byzbořit „spací pevnost“ a zázemí pro malou slečnu.
Když se o jeden prostor dělí brácha se ségrou, není to ideální. Své o tom vědí Irena a její muž Will, kteří ve svém pražském bytě řešili, jak vylepšit společný pokoj desetiletého Benjamina a osmileté Annabel. „Když jsem se dětí ptala na jejich představu, samozřejmě řekly, že chtějí každý vlastní pokoj. Vysvětlili jsme jim, že žádné stěhování nebude, ale rádi jim pokojík předěláme tak, aby se v něm cítily dobře. Designérku Janu jsme si vybrali i proto, že jsme chtěli opravdu pěknou změnu, která by dětem vydržela až do dospívání. Důležité pro nás bylo zachovat mezi nimi rovnost a také vytvořit úložné prostory, kam by se dal jednoduše schovat všechen nepořádek,“ říká Irena. „Vysouvací stůl zatím využívají obě děti, ale jakmile od nás Benjamin dostane notebook, on sám se už od něj určitě nehne,“ říká Irena a designérka dodává: „Stůl funguje i jako další optický předěl mezi postelemi. Plní tedy funkci praktickou, a navíc vymezuje zóny. Na úložné horní skříňky sice rodinka bude potřebovat schůdky, ale protože jsou to prostory určené pro věci, které člověk nepotřebuje každý den, ničemu to nevadí. Spolu s odskoky od zdi vytvořily pohledově příjemnou niku, kam bylo nejlepší umístit pohovku. Pro Annabel a Benjamina je to skvělé místo na dovádění i lenošení,“ říká Jana.
„Irena měla o pokojíku lehce romantickou představu. Chtěla pro děti na míru vyrobená dřevěná doupata zatažená sametovými závěsy, která mně osobně v duchu evokovala bradavické školní postele z Harryho Pottera. Prostor je ale příliš malý a s takovými kójemi by připomínal spíše nocování na letním táboře. Irena s Willem nakonec souhlasili s krytým spaním pouze pro Benjamina a já do jeho domečku ještě zakomponovala úložné prostory. Bohužel se vešel jen jeden psací stůl, takže druhý je vysouvací a schovává se pod knihovnou dělící obě lůžka,“ říká designérka. Nepraktickou mezeru Jana kompenzovala nástěnnou opěrou z překližky s mini parapetem nahoře. Do opěrky nechala vyvrtat dírky, které pak s pomocí Ireny a Annabel propletla různými barevnými stužkami a gumičkami z galanterie.
JAK SE PROMĚNA LÍBÍ MAJITELŮM
„Pro mě a mého muže bylo důležité, aby každé z dětí mělo nějakou speciální věc a neměly potřebu se srovnávat. Dcera má tedy originální postel, syn zase malou pevnost a poličku na knížky ve tvaru stromu. Upřímně, dětí jsme se nakonec na nic moc neptali, prostě jsme vybrali jeden z návrhů a dopadlo to skvěle. Janě jsem moc vděčná, že vymyslela kompaktní prostor, kde se nepořádek během chvilky skryje do skříněk a skříní. To bylo v původním řešení s kusovým nábytkem z Ikea dost problém. Jsem ráda, že designérka pár věcí rozhodla s ohledem k mé váhavosti za mě a cením si, že mě naopak netlačila do výraznějších barev, kterým příliš neholdujeme. A nakonec mě moc bavilo, že jsem mohla sama dotáhnout barevnost pokoje doplňky v podobě polštářků a dekorací z různých e-shopů,“ říká maminka dětí Irena.
V ČEM JE PROMĚNA VÝJIMEČNÁ
„Moc si cením, že Irena dala na mé doporučení a že mi věřila. Když se smířila s tím, že kryté spaní bude mít kvůli nedostatku místa jen Benjamin, sama vymyslela Annabel krásné růžové čelo za postel, které jsem jí s pomocí truhláře a čalouníka pomohla vyrobit. A když bude Irena chtít, může dcerce nad postel nainstalovat kolejnice a na ně zavěsit lehké závěsy. Malá princezna má navíc psací stůl přímo pod oknem a pohovku, kde si může hrát. Benjamin zase získal skvělou klučičí zašívárnu ve tvaru domečku. Úkol zajistit dětem soukromí se tedy povedl. Já osobně jsem pyšná na vysouvací psací stůl, který je součástí postelové konstrukce. Do prostoru, kam se zasunuje, se vejde i stolička, takže se celý pracovní kout i s případným nepořádkem může jednoduše schovat dovnitř,“ uzavírá designérka Jana Vařechová Holoubková.
TEXT: ZUZANA VESELÁ
Marianne Bydlení
