Hliněné omítky jsou dekorativní a také blahodárné pro naše zdraví
S pokorou se opět vracíme k technologiím a materiálům, které už před staletími používali naši předkové, a s údivem zjišťujeme, jak fungují. Hliněné zdi a omítky jsou nejen dekorativní, ale také blahodárné pro naše zdraví, navíc si s jejich výrobou poradíme sami!
Blahodárné klima. To se v souvislosti s hlínou skloňuje nejčastěji. Trápí-li vás jakékoli dýchací potíže, může být právě použití hlíny v interiéru řešením. Z hliněných cihel můžete budovat celý nový dům, nebo ho postavit z klasických tvarovek a až pak zvolit hliněnou omítku. Použití nemá žádné omezení, takže se dá aplikovat i v panelovém domě. V čem jsou ty největší bonusy hlíny?
Foto: Pinterest.com
Hlína má i svá úskalí
O hlíně se nejastěji hovoří v souvislosti s regulací vlhkosti v interiérech. Hlína dokáže velmi rychle pohltit zvýšenou vlhkost vzduchu a následně ji uvolňuje zpět do interiéru. Této vlastnosti se dá celkem dobře využít v koupelně. Nejcennější vlastností hliněné stěny je to, že do jisté míry mění složení vzduchu a tím vytváří tzv. hliněné mikroklima. To se vytváří, když je omítka silná alespoň 1 cm. Vápenné omítky vytvoří klima, které je pocitově čisté až sterilní, sádrové omítky zase vytváří spíše pocit suššího klimatu a hliněné omítky působím vlhkým dojmem. Právě tato vlastnost hliněných omítek se využívá s úspěchem v interiérech, které jsou sušší. A přitom se díky vlastnostem hlíny nemusíme bát žádných plísní. Hlína má samozřejmě také nějaké nevýhody, právě proto se v minulých desetiletých takřka přestala používat. Ve venkovských staveních a rustikálních interiérech ale přichází zase ke slovu. Její povrchová pevnost je nižší než u běžných omítek. Je proto nutné počítat s častějšími opravami a poněkud vyšší prašností v interiéru. V současné době je většina aplikací prováděna na běžné zdivo (cihly, vápenopískové cihly, betonové stěny), ale i dřevěné stěny (deskový záklop, OSB), kde se používají rákosové rohože, aby omítka ze stěny časem nespadla. Hliněné omítky je možné nanášet třeba i na staré omítky, ale musí se z nich nejdříve dokonale odstranit veškerá malba.
Hliněné omítky je možné zabarvit až do osmi různých odstínů od okrové po modrou pomocí barevných pigmentů. Foto: Pinterest.com
V exteriéru hlínu raději nepoužívejte
Hliněné omítky nejsou vhodné pro použití v exteriérech, protože pravidelné deště omítku splavují. Kdysi dávno se sice hliněné omítky používaly v exteriérech, ale musely se do nich přidávat kravské exkrementy, aby se zvýšila jejich odolnost vůči splavování. S úspěchem se používají na kamnech nebo i v koupelnách. Je potřeba se vyhýbat místům, kde by mohly přijít do přímého kontaktu s tekoucí vodou (sprchový kout, prostor přímo za umyvadlem atp.). Hliněná omítka také nemá ráda zavlhlé stěny, kde ze země vzlíná vlhkost do stěn. Pokud vás trápí problémy s dýchacími cestami, mohou právě hliněné zdi pomoc. Díky tomu, že se jedná o přírodní materiál, jsou mnohem zdravější než umělé zvlhčovače vzduchu, ve kterých se mohou množit plísně a škodlivé mikroby. Když se vám zdá v místnosti vzduch suchý, stačí rozprašovačem postříkat kousek hliněné zdi, která vzduch přirozeně osvěží a pomalu zase vyschne. Když navíc do omítky přidáte sušený hřebíček nebo levanduli, bude blahodárný účinek dokonalý. Hliněné omítky mají svůj nezaměnitelný vzhled. Jsou opakem běžně prodávaných omítek, u kterých se lpí na dokonalosti. Hliněné omítky jdou většinou trochu jiným směrem. Jejich nedokonalost vytváří z interiérů útulné prostředí. Lidé pracující s hliněnými omítkami velmi často tíhnou ke kreativitě. Interiéry jsou potom daleko nápaditější a více osobní. Je ale potřeba počítat s tím, že cena za takto vytvořený interiér bude o něco vyšší.
V místnostech s větší vlhkostí je potřeba použití hliněných omítek důkladně zvážit. Hlína dlouhodobou zátěž nezvládne a opadá. Podobného designu je možné docílit pomocí betonové stěrky. Foto: Pinterest.com
Popusťte uzdu fantazii
S hliněnými omítkami se pracuje podobně jako s běžnými. Je potřeba si dát pozor na pár odlišností, jinak se dá říci, že s omítkou zvládne pracovat každý zručnější člověk. Než se začne omítka nanášet na nějakou stěnu, tak se podklad musí dokonale namokřit vodou. Suchý podklad by z omítky rychle vysál vodu a s ní by se potom hůře pracovalo. Při nanášení hrubých omítek je lepší, když se nepoužívají žádné omítníkové lišty, aby se nanášená plocha ničím nepřerušovala. Může se stát, že by se v místech omítníkových lišt časem mohla ukázat prasklinka. Drobné nedokonalosti jsou ale v takto laděném interiéru žádoucí. Hliněná omítka oproti běžným omítkám přilne k podkladu pouze mechanicky. Proto lze hliněnou omítku nanášet pouze na savé a drsné podklady. Hliněné omítky se nedají vyhladit do dokonalé hladkosti. Na to jsou příliš hrubé. Pokud jejich povrch má být vyhlazený, tak se nanáší většinou ve dvou vrstvách a finální povrch se pouze zlehka přehladí hladítkem. Vznikne tak sametový nedokonalý povrch. Většinou se ale povrch omítek filcuje. Drobné kamínky vystoupí na povrch omítky a vytvoří tak drsnější strukturu. Většina výrobců zakazuje cokoli přidávat, protože by to mohlo mít špatný vliv na výslednou pevnost omítky. Pokud se ale do omítky nepřidává více jak 3 -5% nějakého přídavku, tak toto množství většinou zásadně neovlivní vlastnost omítky. Vše je ale lepší vyzkoušet na nějakém malém vzorku než se začne provádět větší plocha. Kreativitě se meze nekladou. Do omítky můžete přidávat drcené byliny, aby omítka voněla. Můžete přidávat drcené mušle s perletí, aby se leskla nebo přidat slámu či různé rostlinné zbytky aby vypadala přírodněji. Základní barva hliněné omítky je hnědá ale k dostání jsou také různé barevné pigmenty, které dokážou vytvořit až 8 různých variant včetně modré, nebo okrové.
