Design není jen o estetice. Je to způsob, jak vytvářet příběhy, které propojují lidi s prostorem a značkou. Studio Synestè si tuto filozofii osvojilo do posledního detailu. Jak se jim daří přetvářet nápady ve skutečnost a co stojí za jejich unikátním pohledem na design? O odpovědi nejen na tyto otázky se s námi podělili zakladatelé studia a současně i manželé, Zuzka a Pavel.
Studio Synestè se zrodilo z touhy navrhovat prostory propojující smyslové vnímání a funkčnost. Práce obou mladých lidí vychází z respektu k materiálům, řemeslné zručnosti a pečlivého procesu tvorby, který směřuje k čistému, ale živému designu. Každý projekt je pro ně dialogem mezi prostorem a jeho obyvateli, kde klíčovou roli hraje rovnováha a všechny výrobky jsou vyráběné ručně v malých řemeslných dílnách v Jižních Čechách. Jejich tvorba reflektuje samotné tvůrce. Díky rozhovoru můžete nahlédnout do zákulisí jejich tvorby i do prvotních impulsů, které vzniku značky předcházely. Jak uvádí na svých stránkách, vydejte se s nimi na své designové rendez-vous.
Zuzana: Mám pocit, že moje cesta k Synestè začala mnohem dřív, než značka vůbec vznikla. Vyrůstala jsem v podnikatelské rodině a tahle touha tvořit něco vlastního mi byla vždycky přirozená. Estetické vnímání u mě hodně formovala moje máma – její vkus a cit pro domov mě ovlivnily víc, než jsem si tehdy uvědomovala. I dnes je pro mě nepostradatelným rádcem. Profesně se dlouhodobě věnuji digitálnímu marketingu a zkušenosti z práce mi dnes pomáhají rozvíjet Synestè. Co nás odlišuje? Možná právě to, že s Pavlem nepocházíme z oboru. K produktovému designu jsme se dostali bez předchozích zkušeností – intuitivně a neplánovaně. Neřídíme se tím, co „by se mělo“, ale tvoříme tak, jak to cítíme. A právě tohle nadšení a autenticita jsou, věřím, na značce znát. Zároveň je důležité říct nahlas, že bez Pavlovy zručnosti a chuti rozvíjet se v této oblasti by Synesté nejspíš vůbec nevzniklo. Na českém trhu jsme navíc jedni z průkopníků v používání minerální stěrky na nábytku. Když k nám někdo přijde s tím, že dlouho něco podobného hledal a našel to právě u nás, bereme to jako krásné potvrzení, že jdeme správnou cestou.
Pavel: Dneska se nejvíc vnímám jako táta. Profesně pracuji dlouhodobě jako IT specialista v mezinárodní firmě, ale rodina je pro mě základ – a všechno ostatní se kolem ní nějak skládá. Zároveň mám silnou potřebu dělat věci poctivě a do detailu. Nejsem typ, co jede na výkon nonstop, ale když na něčem záleží, umím zabrat a držet to pohromadě. V tom se na mě Zuzka vždycky může spolehnout. Synesté vzniklo velmi přirozeně, bez záměru vytvořit značku v klasickém slova smyslu. Spíš z vnitřní potřeby tvořit něco, co nás baví a dává nám smysl. Až postupem času jsme si začali uvědomovat, že to, co vzniká, oslovuje i ostatní. To, co děláme, vychází z nás dvou – z toho, jak vnímáme prostor, materiály, proporce. Je to osobní, autentický projekt. A možná právě v tom je ta odlišnost cítit nejvíc.
Zuzana: Celé to začalo docela nenápadně – hledali jsme stůl k nám domů. Věděli jsme, že nám v interiéru dominuje dřevo a kámen, a chtěli jsme prvek, který by tyto materiály propojil a doplnil. Narazili jsme na minerální stěrku. Nejprve šlo jen o pokus – musela jsem Pavla chvíli přemlouvat a, jak už to občas bývá, zpočátku z mého nápadu úplně nadšený nebyl. Nakonec ale souhlasil – a vznikl náš první stůl. V tu chvíli nás ani nenapadlo, že by z toho mohlo být něco víc. Teprve když jsme začali stěrku vídat v zahraničních projektech a médiích, začalo to celé dávat smysl.
Pavel: Na začátku byla rekonstrukce našeho bytu. Pracovali jsme s přírodními materiály: dřevem, kamenem a minerální stěrkou. V jednom momentě nás napadlo vyzkoušet stejnou techniku i na stůl. První pokusy byly hodně intuitivní, ale výsledek překvapil nás i okolí. Značka jako taková vznikla až později, ve chvíli, kdy jsme si uvědomili, že to, co děláme, oslovuje i ostatní. Nebyl za tím žádný byznys plán – spíš radost z tvorby a touha tvořit něco hmatatelného, v kontrastu s našimi profesemi v digitálním prostředí.
Zuzana: Název Synestè je inspirován stavem mysli známým jako synestézie – jedinečným způsobem vnímání, který má jen malá část lidí. Jejich mozek přirozeně propojuje různé smyslové vjemy: zvuk může mít barvu, slovo chuť, nebo dotek vyvolá vzpomínku na určitou vůni. Tato schopnost propojit vjemy nám přišla jako krásná metafora pro to, jak vnímáme prostor. Interiér pro nás není jen o tom, co vidíme – je to souhra materiálů, textur, světla, zvuku, vůně a pocitu, který v nás zanechá. Design by podle nás měl působit vícerozměrně, rozehrát všechny smysly.
Pavel: Pro nás je zásadní pocit. Materiál, jeho struktura, barva – to všechno má schopnost ovlivnit atmosféru prostoru. Když k nám někdo přijde a cítí, že věci spolu harmonicky souzní – že stůl, keramika i doplňky tvoří jeden celek – je to pro nás potvrzení, že jdeme správným směrem. Nejde jen o jednotlivé objekty, ale o celkové naladění. O to, jak se člověk v prostoru cítí. A když si od nás někdo odnese stůl, židle a třeba i vázu, víme, že v tom vidí stejnou hodnotu jako my.
Zuzana: Snažíme se o maximálně precizní zpracování, ale zároveň vědomě necháváme v produktech stopy ruční výroby. Nechceme, aby působily jako z továrny – každý kus má být autentický, trochu jiný. Například u minerální stěrky je až překvapivé, jak výrazně se do výsledku otiskne osobní rukopis toho, kdo ji nanáší. Stejný materiál, stejný postup – a přesto je každý povrch trochu jiný. V žádném případě nejde o sterilní dokonalost – právě drobné odchylky jsou tím, co nás baví.
Pavel: Je to čas. A trpělivost. Výroba jednoho stolu trvá týdny. Každá fáze – od truhlářské konstrukce, přes vrstvení a vybrušování povrchu, až po finální úpravu – vyžaduje přesnost a plné soustředění. Jakákoli nepozornost může znehodnotit celé dílo. To, co tvoříme, není nikdy úplně stejné. Každý kus má svůj vlastní rytmus a charakter. Zvlášť keramika nás naučila pokoře – trvalo měsíce, než jsme vytvořili první vázy, za které jsme se mohli s klidem postavit. Ale právě tahle pomalost a ladění detailů je to, co nám dává smysl. A těší nás, že se díky tomu můžeme neustále posouvat dál.
Zuzana: Mám tvůrce, časopisy i knihy, ke kterým se ráda vracím – něco na jejich přístupu nebo rukopisu mě přitahuje. Ale často jsou to malé momenty: kombinace materiálů, úryvek textu, střih videa – drobnosti, které zahlédnu třeba i online a které se mi někam uloží. A pak v jiném kontextu vyvstanou z paměti – a člověk cítí, že na to chce navázat a rozvinout to dál po svém. Mám ráda knihu The Creative Act od Ricka Rubina, kde popisuje kreativitu jako prostor, který nás všechny přesahuje – něco jako neviditelné pole, do něhož se může kdokoliv naladit a čerpat z něj. Tahle představa sdílené tvořivosti mi přijde nesmírně silná a krásná.
Pavel: Nejčastěji večer, když je doma klid a děti spí. Nebo při cestách mezi Prahou a jižními Čechami, kde máme velkou část výroby. Nemáme prostor na dlouhé kreativní seance – tvoříme v mezerách mezi prací a rodinou. O to intenzivněji a s větším soustředěním. Se Zuzkou si důvěřujeme, každý máme svou roli. Večer sedáváme u stolu, sdílíme nápady a přemýšlíme, kam se dál posunout. Vedle toho mám i vlastní linii – momentálně pracuji na kolekci velkých solitérních keramických lamp, inspirovaných postavami z filmů Hajaa Mijazakiho. To je japonský režisér a animátor, jehož svět je snový a fantaskní. Doma mám několik hotových modelů, ale je to pomalý proces. A právě tu pomalost si vlastně užívám.
Zuzana: Největší výzvou je pro nás zatím keramika. Spolupracujeme s malou dílnou v Jižních Čechách a často narážíme na limity materiálu nebo samotného procesu výroby. Spousta nápadů zůstala na papíře, některé prototypy jsme si nechali doma – nedokázali jsme je dotáhnout tak, jak jsme si představovali. Ale i to patří k procesu. Naopak největší naplnění cítím při focení s přáteli z Everbay. Když vidím naše věci ožívat v prostoru a pak přijdou hotové fotky. To je ten moment, kdy si uvědomím, že skutečně tvoříme něco hmatatelného, co má smysl. Po letech práce převážně v digitálním světě je to pocit, který mě pokaždé znovu překvapí a dojme.
Pavel: Nejtěžší je najít rovnováhu – mezi rodinou, zaměstnáním a Synesté. Děláme to vedle běžné práce, často po večerech nebo o víkendech, po částech a v etapách. Právě proto má každý hotový kus pro nás velkou váhu. Ale to balancování několika světů najednou je někdy opravdu náročné. A pak přijde ten moment, kdy přivezeme stůl do nového bytu – často jako první kus nábytku – a zákazníci řeknou: „To je přesně ono.“ V tu chvíli víme, že to celé má smysl.
Zuzana: Těší nás, když si lidé domů vyberou něco z naší kolekce. Důvěra v novou značku není samozřejmost, o to víc si jí vážíme. Nabídka je široká, a přesto dají přednost nám. To je pro nás velká věc samo o sobě.
Pavel: Nejvíc mě baví, když vidím, že stůl, který jsme vyrobili, je tím prvním, co se v novém domově zabydlí. Kuchyně ještě není hotová, ale stůl už stojí na svém místě. Je to symbolický okamžik – jako by se tím byt oficiálně proměnil v domov. Naši zákazníci většinou přesně vědí, co hledají. A když řeknou, že náš stůl „tam prostě patří“, je to pro nás největší potvrzení. Těší mě i ta osobní rovina – často stoly sám montuji a s lidmi se potkávám. Jsou to vždy přirozená a milá setkání.
Zuzana: Udržitelnost je pro nás přirozeným vedlejším efektem vědomého přístupu k zařizování interiéru. Nespěchat, vybírat s pečlivostí, dát věcem čas. Sami jsme před třemi lety rekonstruovali byt a některé kousky u nás dodnes chybí – ty pravé si k nám ještě nenašly cestu.
Pavel: Snažíme se dělat věci tak, aby měly smysl a vydržely. Každý kus je ručně dělaný a má svou hodnotu – to už samo o sobě člověka nutí se k němu chovat jinak. A když už něco tvoříme, chceme, aby to lidem sloužilo roky. Ne na sezónu, ne na chvíli. To je pro nás asi ta nejpřirozenější definice udržitelnosti.
Zuzana: Letos se chceme zaměřit na tři hlavní oblasti: zpřístupnit Synestè i mimo naše studio v Praze – skrze vybrané showroomy a kamenné prostory, online nabídnout značku zákazníkům v rámci EU (momentálně jsme dostupní na Slovensku, v Polsku a Německu) a představit nové produkty. Momentálně pracujeme na malé kolekci ručně tkaných marockých koberců, a na to se neskutečně těším. Těšíme se také na spolupráce s tvůrci, kteří sdílejí podobné hodnoty a estetiku. Naším cílem je vytvářet kolekci, kde každý kousek obstojí sám o sobě, ale zároveň je přirozenou součástí většího celku.
Pavel: Máme radost, že některé sny se už začínají naplňovat. Otevírají se nám možnosti spolupráce v Polsku a na Slovensku, naše výrobky míří i do Německa. Náš růst je pozvolný, ale záměrný. Věříme, že kdo si nás najde, ví proč. Zároveň bychom rádi prostor Synesté obohatili o další autory – Zuzka má silný kurátorský cit a rádi bychom nabídli platformu i dalším tvůrcům, s nimiž ladíme hodnotově i esteticky. A já osobně bych rád dotáhl kolekci lamp, na které pracuju – velké solitéry, které doplní ten náš svět o další vrstvu. Nesnažíme se růst za každou cenu. Spíš dáváme pozor, aby to, co děláme, pořád dávalo smysl. A zatím to smysl dává.
Zdroj informací: Studio Synestè
Zuzka Cmielová a Pavel Hadáček - Synestè
