Architektura je služba společnosti a nekonečný vesmír inspirace, říká Vladimír 518 na Karlovarském filmovém festivalu

„Představte si, že člověk z určitého kulturního ghetta vyleze mezi architekty, kde se na vás často koukají jako na blázna. Jako první si musíte vybudovat důvěru. Je pro mě velká čest, že jsem jejich důvěru dostal,” sdělil publiku Vladimir 518 na premiéře filmu, jehož režisérem je Jan Zajíček. Dokument nazvaný Architektura ČSSR 58–89 akcentuje největší architektonické památky druhé poloviny 20. století jako je například vysílač na Ještědu, pavilon na Expo 58’ v Bruselu či aktuálně rezonující obchodní centrum Máj nebo hotel Thermal a jeho Velký sál. „Mnohokrát v našem dokumentu zazní, že architektura je službou společnosti a myslím, že to tak ve výsledku skutečně je. Jde o komponování materiálů v prostoru, takže je to nekonečný vesmír fantastických informací,“ vysvětluje Vladimír 518.

Osobní příběhy architektů, kteří drželi krok se světem

„Nešlo o to natočit encyklopedický přehled unikátních poválečných staveb, ale skrze osobní příběhy architektů zachytit fascinující a mimořádnou tvůrčí energii, která je navzdory úskalím doby v těch domech otištěna. Veřejná debata týkající se jejich bourání bez rozmyslu hraje ve filmu důležitou roli,“ vysvětluje režisér filmu Jan Zajíček. Dokument seznamuje diváky s osobnostmi, které i za komunistického režimu dokázaly realizovat kvalitní projekty a držet krok se světovým architektonickým děním. „V základu se architektura příliš nemění. Bohužel se stává příliš spotřebním artiklem. Je to oblast, která podléhá velkému ekonomickému tlaku,“ říká Vladimír 518. „Je zbytečné určovat si jeden oblíbený architektonický styl. Miluji architekturu a kdybych řekl, že mým nejoblíbenějším stylem je funkcionalismus, tak sám před sebou prohraju, protože takhle o světě nechci přemýšlet. Zajímá mě celá ta evoluce architektury a proměňování jednotlivých stylů v čase,“ uzavírá. Film zamíří do kin na podzim 2024 v distributorské péči Aerofilms.