Život v dvousetletém domě: Příběh Alexandry, která se pustila do náročné rekonstrukce a vytvořila pohádkové bydlení

„Bydlíme v krásné dvě stě let staré osadě ve Warmii. Tato oblast je stále docela divoká, je to země lesů a jezer na severu Polska. Žijeme zde s manželem Marcinem a synem Kajetanem,“ vypráví Alexandra. Pochází sice z velkého města, ale vždy ji to táhlo na venkov. Před pár lety tedy všeho nechala a odstěhovala se daleko, kde svět funguje trochu jinak. „Pracuji na dálku pro velkou mezinárodní společnost, věnuji se také sociálním sítím a fotografii. Pěstujeme zde biozeleninu. Baví mě sbírat bylinky a připravovat všemožné lektvary pro tělo i duši. Tady je na všechno čas,“ pochvaluje si. „Náš dům je velmi starý. Nemáme přesnou dokumentaci, kdy byl postaven, ale najdeme ho v mapách z první poloviny 19. století. Takže je mu určitě dvě stě let, ale možná bude starší. Dlouho jsme hledali vhodné místo. Po více než roce hledání jsme našli toto okouzlující místo a hned věděli, že zde zůstáváme. Teď už to bude víc než 4 roky.“

Domov jako lék na přetechnizovaný svět

Rustikální styl v interiérech velmi oceňuji, protože je nadčasový. Neřídí se zákony módy, nepodléhá honbě za trendy. „Žijeme v době, kdy se práce, nakupování a téměř vše v našem každodenním životě soustřeďuje v kyberprostoru a proto se snažím, aby byl můj domov jakýmsi útočištěm a místem, kde si odpočinu od blikajících obrazovek. A právě tento pocit mi poskytuje každodenní život mezi starými předměty a nábytkem. Miluji ducha těchto věcí. Respektuji jejich stáří a to, že pocházejí z doby, kdy se tvorbě předmětů věnovala větší pozornost. Rustikální styl bydlení je navíc zcela nadčasový, nepodléhá žádným trendům,“ vysvětluje Alexandra, která si spolu s manželem spoustu věcí opravila i vyrobila sama. „Dům jsme zrekonstruovali vlastníma rukama a s pomocí rodiny jsme téměř vše zvládli sami. Stěny, střecha a cihlové podlahy jsou naše práce. Máme zde malou truhlářskou dílnu, díky které se nám podařilo vyrobit kuchyň a mnoho dalších kusů nábytku. Chtěli jsme použít recyklované dřevo, což pro nás má obrovskou cenu.“

Alexandra si užívá pomalejší život a každodenní kontakt s přírodou. Útěku z města ani náhodou nelituje.

Čas tu plyne jinak

Na životě na venkově si nejvíc cení ticho. Žádní sousedé a každodenní kontakt s přírodou. „Čas tu plyne jinak, noci temné a prozářené hvězdami bez světelného smogu,“ pochvaluje si. „Mám ráda těžkou fyzickou práci a život tady vás donutí vážit si obyčejných věcí. V zimě je teplo, v létě zase není vedro. Cítím, že tady žiju skutečně opravdový život.“ Krátce žili ve Španělsku, odkud pochází většina starého nábytku a dekorací. Porcelánové nádobí a měděné hrnce si nechává dovézt z Francie, protože francouzské předměty z přelomu 19. a 20. století se jí líbí nejvíc. „Spoustu věcí jsem také pořídila na místních bazarech a ve starožitnictvích. Je to sbírka krásných evropských předmětů, které dohromady tvoří velmi pěkný celek. Je vzrušující mít možnost používat předměty, které byly před mnoha lety přítomny v domácnostech na druhé straně Evropy. Dnes se výroba zaměřuje na kvantitu, ne na kvalitu. Starší věci měly obecně vydržet déle, protože nikdo každý rok neměnil nádobí. V minulosti byly předměty vyráběny tak, aby sloužily po generace a přežily staletí. To na takových věcech miluji.“