Podmanivost nekonečných obzorů Woldské pahorkatiny rozvlněné na severovýchodě Anglie svedla Richarda a Sarah z cesty, když se vraceli domů po svatebním obřadu. Netušili, že ve starém domě, před kterým zastavili, aby zjistili, kudy dál, prožijí šťastně víc než čtyři desetiletí. Tehdejším novomanželům okamžitě učarovalo šumění obilných lánů v okolí a pohádková atmosféra dvora. Tedy, atmosféra? A pohádková? Vždyť se tu tenkrát všude kupil hnůj a rezivěly stroje… Chtělo to pořádnou dávku představivosti a kuráže. Ani jedno absolventům zemědělské univerzity nechybělo, a tak se tu dnes pestří botanická lahoda, jaké se oči jen tak nepřesytí. Už když statek od sedláka kupovali, věděli, že půda, kterou mají pod nohama, je hotový poklad. Stačí do ní zabořit prsty a cítíte, jak tělo zaplavují endorfiny. Je krásně načechraná, vlhká tak akorát, plná živin. A taky žížal. Jejich přítomnost podle Sarah značí úrodnost a zdraví. Jen se podívejte na ty hlávky zelí! Nad výběrem květin zahradníci dlouze nepřemýšleli a vsadili na tradiční venkovské cácorky, jako jsou jarmanky, šalvěje s kakosty, hrachory nebo třeba fialové šanty, což jsou takové rozsévačky dobré nálady, líbezně voní a po zahradě se toulají volně jako zdejší parta slepiček. Jak jdete, provázeni parfémem z růží a muškátů, nechce se vám ani věřit, že může být zahrada v letním úžehu tak pěkná.