Vánoce v poklidném tempu
Tereza s Michalem nechali rozšířit podlahové vytápění do celého přízemí, zrušili radiátory a podlahu sjednotili pomocí betonové stěrky Ardex a speciálního nátěru. Prostor se díky bílému základu zklidnil. Nové podlahy položili řemeslníci i v patře, ze čtyři centimetry silných borovicových prken přibitých kovanými hřeby. Celá rekonstrukce nesla jednu jasnou myšlenku: využívat co nejvíce tradiční materiály, klidně druhotně použité z historických staveb, a staré řemeslné techniky z dvacátých let minulého století. Třeba nové příčky nejsou ze sádrokartonu, ale z dřevěné konstrukce obložené prkny s nahazovaným rákosem. „Přestavba se vydařila, i když trvala dlouho, ale chtěli jsme si dát záležet na každém detailu. Důležité byly i barvy, zvolili jsme jemnou škálu v přírodních tónech – bílou, šedou, pudrovou, sem tam černé doplňky. Dům je teď útulný a krásně ladí s přírodou kolem. Soulad se přirozeně přenáší i na nás. Denně spolu všichni večeříme. Mně to přijde naprosto běžné, ale od dětí zjišťuji, že ve spoustě rodin to tak není. Moc si toho vážím,“ vypráví Tereza a pokračuje: „Milujeme advent a všechny naše rodinné tradice. Často máme stromek už od začátku prosince. Nejkrásnější jsou časná rána, kdy snídáme pouze ve světle svíček. Lépe se i peče cukroví. Posloucháme vánoční hudbu, pálíme vonné tyčinky, františky… Nijak zvlášť neuklízíme, uklizeno máme celý rok. Na Štědrý den snídáme cukroví a vánočku, chodíme krmit zvířátka do lesa, pustíme si pohádku, pak přijedou babička s dědou a zdobíme vánoční tabuli – nesmí chybět lněný ubrus, prostírání. Obalujeme skleničky v bílém cukru, aby byly jako od sněhu, smažíme řízky, klobásy i tempeh pro vegetariány, a najednou je večer. Vánoční dárky nakupujeme od menších firem a tvůrců, které známe, rozbalujeme jeden po druhém a snažíme se užít si čas u stromečku co nejdéle, nikam nespěcháme. Vánoce jsou pro nás svátky především sounáležitosti a rozjímání, času, kdy si člověk uvědomí, co je opravdu důležité.“
TEXT: MIRKA VERNEROVÁ | FOTO: ROBERT TICHÝ