Rodinný statek z roku 1620 proměněný na vysněný domov: Jak mu Pavlína vrátila ztracený půvab
Pavlína s Michalem se před pár lety pustili do rekonstrukce části rodinného statku na víkendové bydlení, kam by z Prahy jezdili „vypnout“. Marianne Bydlení prozradili, proč se zde rozhodli zůstat tu i s dětmi natrvalo.
Statek kousek od Prahy patří Pavlínině rodině už po mnoho generací, předci místo osídlili kolem roku 1620 a postavili tu budovu, jejíž základy naprosto kopírují půdorys současného domu. Statek vzkvétal a fungoval jako kravín až do roku 1958, kdy komunisti dobytek zabavili a udělali tu sklad. Krásné pískovcové zdi se naštěstí dochovaly a místu vtiskly zpět genius loci. „Když nám statek vrátili, jezdila jsem sem jako malá na prázdniny, cítila rodinnou sounáležitost a naučila se milovat přírodu. Mám odsud ty nejkrásnější vzpomínky,“ vypráví máma Tea a Aničky a pokračuje: „Babička s dědou vždycky říkali, že to je požehnané místo, a stejně to vnímáme i my. Když jsme se s Michalem rozmýšleli, jestli vyměnit Prahu za venkov, měli jsme jasno.“ Oslovili Michalovu sestru, architektku Barbaru Bencovou ze studia B2 Architecture. „Bára byla naše jasná volba. Známe styl její tvorby, ztotožňujeme se s jejím vkusem, líbí se nám typy materiálů, které používá, jak pracuje s prostorem, a věděli jsme, že místu přinese samá originální řešení, která by nás nenapadla. Naše představa byla lehký venkovský minimalismus, použití přírodních materiálů a hlavně propojení interiéru s venkem, protože tam přes léto žijeme nejvíc,“ vysvětluje Pavlína.
Jedinečná kuchyň, kterou si všichni zamilovali
S manželem mají to štěstí, že se ohledně vkusu shodnou, snadno si tak určili další zásadní prvky, o které Báru poprosili: uchovat staré rysy stavby, jako jsou pískovcové stěny, tradiční cihly, krovy i dřevěné dveře s kováním v původním stylu nebo velká posuvná okenice na terase. „Bára přání vyslyšela a dokonale vše staré sladila se současným. Třeba kuchyň je naprosto jedinečná! Tu milujeme úplně všichni a jsme tam pečení vaření. Trefila se do kombinace světlého dřeva, mojí oblíbené modré a nerezu. Skvělé nadčasové řešení, které se neokouká,“ dodává Pavlína. Řešili i bláto, se kterým při náročném provozu mezi zahradou a domem musíte počítat. Bára navrhla v přízemí podlahu z odolného běleného dubu, která se snadno udržuje a leccos vydrží. „Říkám si: no a co! Bydlíme prostě na vesnici,“ dodává paní domu. A to má zase svoje benefity v podobě velkého prostoru, který Bára rodině ušila na míru. Mohla mu dopřát vzdušnost, otevřenost a jako středobod domácnosti navrhnout kuchyň propojenou velkým oknem se zahradou, což bylo zásadní pro aktivní rodinný rytmus. „Často za námi jezdí příbuzní, běháme stále ven a dovnitř, posedáváme kolem stolu. Každý den taky vybíháme se psem za dům k lesu a dál cestičkami do polí, což je naše oblíbená rutina, která nám dobíjí baterky. Dříve jsme brouzdali kalužemi jen my dva s naším psem, poslední roky k tomu vždy tlačíme kočárek a vyléváme vodu z dětských holínek. Je to náš vlastní velký svět bez limitů, náš domov, za který jsme babičce s dědou moc vděční a nejšťastnější jsme, když za námi přijedou a společně se radujeme z dětí a života,“ uzavírá Pavlína.
Článek vyšel pod původním titulkem „Náš vlastní velký svět“ v časopise Marianne Bydlení číslo 9/2024. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
- Zdroj článku
-
Článek vyšel v časopise Marianne Bydlení, redakčně upraveno