Byt potřeboval proměnit tři malé nefunkční chodbičky ve smysluplný prostor, vytvořit přirozené centrum v prostřední ze tří větších místností a dostat do celé hloubky světlo z jediné řady oken. Na vše dohlížel pes Joris.
Na první pohled to nevypadá, ale designéři Ondřej Červený a Kristýna Kouřilová ze Studia Muck udělali z třípokojového bytu malý zázrak. Změnou dispozic a prací se světlem vytvořili z nesmyslného uspořádání prostoru parádní bydlení pro Helenu, Lukáše a jejich syna Theodora. „Pro Helenu s Lukášem není tenhle byt přestupní stanicí, ale místem, kde se chtěli usadit a vytvořit domov pro rodinu – malý Theodor byl v době prvních plánů už na cestě. V bytě po starém pánovi zůstala spousta starých kusů nábytku a labyrint dveří a chodbiček. Hlavní práce proto spočívala v novém naplánování jednotlivých místností a jejich vzájemného propojení. Protože jsou v domě nosné překlady, které vedou ve snížených částech stropů, mohli jsme si dovolit bourat a také rozšířit centrální pokoj,“ říká Ondřej a Kristýna ho doplňuje: „S novou dispozicí jsme řešili hlavně pevné prvky: parkety jsou někde repasované, někde nové, dlažba s designem terrazza navazuje na tradici činžáků a velké posuvné dveře a stěna z drátoskla úžasně pouštějí světlo do prostoru. Spolu s řešením koupelny spolkl tento základ většinu rozpočtu, takže vybavení je v úspornější verzi, třeba kuchyň z Ikea tu ale na rozdíl od podlah nemusí být navěky.“
„Jsem městský člověk a bydlení vybírám hlavně podle lokality,“ říká majitelka Helena. „K Dejvicím mám silné vazby, proto jsme se usídlili právě tady. Kvůli památkové ochraně jsme nemohli zvětšit okna ani instalovat venkovní rolety proti světelnému smogu, ale jinak je to tu paráda! S Ondřejem a Kristýnou se pracovalo moc dobře, na většině věcí jsme se okamžitě shodli. Váhala jsem jen nad stěnou z drátoskla: instalovala se v době, kdy už jsme v bytě bydleli, a zdálo se mi, že přijdeme o kus prostoru v hlavní místnosti. Jenže si to nemůžu vynachválit! Pocitová lehkost zůstala, ale chodba za hlavními dveřmi je oddělená a nevcházíme hned do obýváku.“ Spokojený je i Lukáš: „Líbí se nám industry prvky i drobnosti dotažené do detailu, třeba obklady, které mají zaoblený roh, takže na parapetu či schůdku v koupelně nebylo potřeba hranových lišt. Tyhle drobnosti vám prostě dělají dobře. A k nezaplacení je komora s bojlerem, pračkou a sušičkou. Všem jen doporučujeme!“ usmívá se Lukáš.
Co je základem při plánování podobné rekonstrukce?
Věci, které na první pohled nejsou moc vidět a způsobují, že se vám v bytě pak dobře žije: dispozice, smysluplné využití prostoru, světla a materiálů, aby všechno působilo tak nějak samozřejmě. Bez designéra či architekta ale většinou nemáte šanci tak složitý proces zvládnout.
Je pak těžké vybrat vybavení? Proč jsou v obýváku police kovové, a ne třeba dřevěné?
Nechci to zlehčovat, ale nakonec je malinko jedno, jestli máte tenké bílé dřevěné police, nebo kovové. Jestli je svítidlo z opálového skla, nebo papírový lampion. Pokud všechno funguje a v principu se vybavení drží základní koncepce a souladu, možností pro řešení detailů je víc.
Zbývá ještě pokojíček. Jak s úzkým půdorysem pracovat, aby z toho nebyla „chodbička“ mezi skříněmi a postelí?
Byt má vysoké stropy, takže plánujeme patro. Mělo by být napříč v zadní části místnosti, čímž se zmírní hloubka prostoru. Dole bude relaxační koutek nebo lůžko pro sourozence. K „rozsekání“ úzké místnosti můžou posloužit třeba částečné příčné závěsy či policové stěny, ale musíte vždy propojit design s funkcí.
Marianne Bydlení, autorský článek
