Příběh Na Živili očima Veroniky a Lukáše: Jak z ruiny vytvořili místo, které pohladí všechny smysly

V unikátním prostoru o 30 000 metrech čtverečních stojí hned čtyři chaty, které odráží čtyři přírodní živly – Vodu, Zemi, Vzduch a Oheň. Každá z nich je jedinečná, ale všechny spojuje důmyslný design, absolutní komfort a důraz na propojení s přírodou. Chata Voda doslova pluje na hladině rybníka, obložená nesámovým dřevem s dominantním otevíracím oknem přes celou jednu střechu, s vlastní saunou a střechou sloužící zároveň jako terasa. Země stojí na pevných základech z kameně původního mlýna. Uvnitř majitelé použili materiály jako je pálená hlína, beton, kámen a k tomu zemité barvy a květiny. Má vlastní krb i vířivku. Vzduch má celou přední část prosklenou včetně stropu, takže můžete rovnou z ložnice pozorovat přírodu, divokou zvěř nebo hvězdnou oblohu. Poslední Oheň disponuje proskleným štítem a je zasazen do původních kamenných stěn ze 17. století. Oproti ostatním má vlastní uzavíratelnou ložnici, krb a soukromé venkovní wellness se saunou a ochlazovací kádí. Uvnitř převažují přírodní materiály jako kámen, dřevo a kůže. Působí tak velmi útulně. Za takovým rájem stojí spousta práce, starostí a odříkání. Co vedlo majitele k tak velkému projektu, jaké jsou jejich vize a co plánují dál? O to se s námi podělili v rozhovoru.

Co vás inspirovalo k tomu, abyste vytvořili právě takový prostor jako Na Živili? 

My jsme velkými milovníky glampingového ubytování a když cestujeme i po světě, vybíráme si právě takové formy ubytování. Začali jsme tak, že jsme si koupili dodávku, tu jsme přestavěli na obytnou a začali s ní cestovat, poznávat nová místa, spát pod širým nebem a tenhle zážitek jsme sdíleli s ostatními a dodávku pronajímali. Ale někde uvnitř jsme věděli, že bychom rádi měli nějaké fyzické místo, kus přírody, kde bychom se cítili jako doma a kam bychom se chtěli vracet. Začali jsme tedy hledat pozemky a po dvou letech intenzivního hledání a objíždění míst, jsme narazili na tuto naši samotu a okamžitě jsme věděli, že je to to pravé místo.

Kdo vymyslel koncept čtyř živlů? Mělo to nějaký důvod? Co pro vás bylo největší výzvou při realizaci?

Od samého začátku jsme chtěli postavit jednu chatičku – vizuálně měla v naší hlavě vypadat jako Vzduch – prosklenou, aby lidé měli pocit, že spí venku, pod hvězdnou oblohou. Za prvé jsme věděli, že to zvládneme utáhnout finančně, a za druhé jsme věřili, že ji dokážeme obsadit, protože jsme už kolem sebe díky dodávce měli vytvořenou krásnou komunitu lidí, kteří nám fandili. A tak jsme tomuto nápadu hledali i adekvátní pozemek. Pak jsme ale narazili, na teď už náš, pozemek na České Sibiři, který má přes 30 000 metrů čtverečních. Věděli jsme, že jedna chatička bude na tak velkém prostoru málo a nezaplatí nám dluhy, takže jsme nad celým konceptem začali přemýšlet jinak. Dost často jsme tam chodili, jen se kochali tou vodou, která je tam dominantní, poslouchali, jak doslova křičí ptáci, a cítili jsme klid. Tak nějak jsme ho vnímali všemi smysly, a to jsme si přáli zprostředkovat i ostatním. Myslíme si, že když se trochu k té přírodě navrátíte, začnete ty její elementy vnímat o maličko víc, a v tom nás to napadlo – budou to živly.

Byla to pro nás celé jedna velká výzva. Oba jsme stavebnictvím nepolíbení, když nám někdo řekl: „Podej mi maflu,“ tak jsme absolutně netušili, o čem mluví. Řemeslníci se nás ptali, jak si představujeme, že to mají udělat a my se buď museli kouknout na internet, abychom jim mohli odpovědět, anebo jsme to rozhodnutí střelili prostě od boku. Když se nás na to někdo zeptal, tak jsme odpovídali, že jedeme ALL IN, a přesně tak jsme se cítili. Zadlužili jsme se u bank, u rodiny, padly na to naše veškeré úspory, skončili jsme oba v práci, abychom to mohli stvořit. Obětovali jsme tomu hodně, dokonce i naše zdraví, a pak už jen doufali a věřili, že v tom lidé uvidí to samé, co vidíme my. 

Každá z chatek je opravdu krásná. Byly to vaše nápady nebo jste měli po ruce nějaké odborníky? Máte nějakého svého favorita?

Upřímně, s námi to nebylo v tomhle jednoduché. Jelikož jsme v tom dva roky leželi, tak jsme celkem měli jasnou představu o tom, jak chceme, aby chatičky vypadaly z exteriéru i interiéru, a těžko jsme chtěli někomu uhnout stranou. Na stavbu jsme měli projektanty, kteří nám pomohli se stavebním povolením, a interiér jsme si už vymysleli sami. Hodně nám pomohla Keramika Soukup, která nám řešila technicky i vizuálně koupelny, doporučila dlažby a obklady, které korespondují s našimi živly. A druhým, neméně důležitým článkem, byla Tereza Kramperová, která nám dělá nejen grafiku, ale má oko na estetično a společně s ní jsme se radili o všem – o barvách i a každé vázičce.

Doteď se na tom nedokážeme shodnout – každou chatičku milujeme z jiného důvodu a přesně tak jsme si to přáli. Aby hosté odjížděli z jedné a měli hned chuť navštívit další. Ale kdybychom si museli vybrat, volíme Vodu. Je útulná, má absolutní soukromí uprostřed rybníka, dostanete se k ní přes jaro až podzim pouze pramičkou, prut můžete nahodit rovnou z postele a, jak říká Veru, když stojíte na střeše, přijdete si jak „vládkyně všech moří“.

Místo působí velmi autenticky a přirozeně. Jak jste vybírali materiály a zařízení, aby zapadaly do konceptu a okolního prostředí?

Jsme moc rádi, že to na vás takhle působí. Přesně to byl náš cíl. Když jsme se dívali na starý mlýn ze 16. století, který tam stál, chtěli jsme ho zprvu zachránit, ale byl natolik poškozený, že nás od toho všichni odradili. Snažili jsme se tedy při jeho demolici zachovat co nejvíc z něj. Třídili jsme kameny, cihly, trámy a staré stroje a všechno jsme to zakomponovali do Živili. Například Oheň je obehnán původními kamennými zdmi staré mlýnice. Vyndali jsme snad každý kámen, očistili ho, opravili a vrátili zpět na původní místo. Ostatní kamenné zdi a schody jsou složeny z kamenů ze mlýna. Když jsme čistili lesy, padlé kmeny jsme odvezli na pilu, nechali je usušit a pak jsme z nich stavěli dřevěné chodníčky, terasy a vyráběli nábytek. Snažili jsme se co nejvíc využít materiály, které nám místo nabízelo, jako kámen a dřevo.

Jaký je váš typický návštěvník?

Na to asi nedokážeme jednoznačně odpovědět. Chatičky nabízejí maximální komfort v podobě dotažené elektřiny, vody, podlahového topení. Všechny chatičky mají svou vlastní soukromou saunu, některé ochlazovací káď, venkovní vanu nebo vířivku. Jsou obyvatelné celoročně a jsou vhodné pro každého – pro dobrodruhy i konzervativce. Naši rodiče celý život jezdí na pobyty all inclusive a Živili milují. Každá chatička je ideální pro jinou příležitost: rodinám s dětmi doporučujeme Oheň nebo Vzduch, párům na romantický pobyt Vodu a pro partu přátel nebo rodinné setkání je číslo jedna Země. Vítáme každého, kdo má rád přírodu, zvířata, klid a souzní s naším příběhem.

Jaký je váš nejsilnější zážitek nebo příběh, který jste s hosty zažili?

Těch příběhů je spousta. Tím, že se snažíme s každým hostem setkat, vytvoříme si s mnoha pouto. Někteří hosté se stali našimi přáteli a setkáváme se i mimo Živili. Asi nejhezčí příběh máme s párem, který si půjčil naši obytnou dodávku, společně vyjeli do Dolomit a tam ji on požádal o ruku. Na Živili si pak řekli své ANO a příští rok už mají na stejný den rezervaci, aby u nás oslavili výročí. To je pro nás opravdu nejvíc – být součástí něčeho tak krásného!

Na Živili je obklopené přírodou. Co byste doporučili jako top zážitky v blízkém okolí?

Spadáme do oblasti zvané Toulava a naše okolí je opravdu krásné. Abychom byli konkrétní – po jedné z pastvin dojdete k Tvrzi Kouty, což je opravdu nádherná procházka. Nebo stojí za to navštívit místní pastevce, kteří nám dodávají sýry a mléčné výrobky do našich farmářských košů.

Jaké máte plány do budoucna?

Teď bychom se nějakou dobu chtěli věnovat sobě, rodině a dopomoci Živili vzkvétat. Chtěli bychom u nás organizovat zážitkové večeře, protože dobré jídlo k našemu místu neodmyslitelně patří. Plánujeme pořádat různé akce a trhy pro naše sledující i místní lidi z okolí. Nechceme usnout na vavřínech. Naším dlouhodobým snem je, aby tohle místo bylo naším domovem i místem, kde společně zestárneme.