Na vysněném místě postavili moderní stavení, nakonec využili i starou maringotku

Je tomu osm let, kdy se Lucie a Michal Pilouškovi zamilovali do místa obklopeného šumavskými lesy. „Trvalo dva roky, než jsme to tu objevili. Ne že bychom za tu dobu na nic nenarazili, ale čekali jsme zkrátka na to pravé. A tohle místo je navíc v manželově rodném kraji,“ vypráví Lucie. Tehdy tu stála stará chalupa, na níž se nevratně podepsaly generace předchozích majitelů. Dlouho Pilouškovi zvažovali, co se stavením, které je sice jakžtakž funkční, ale pouze se dvěma obytnými prostory, vlhkými zdmi, půdou na spadnutí a vodou přístupnou jen v jedné místnosti. Zvažovali nejprve rekonstrukci, po poradě s architekty se nakonec rozhodli postavit chalupu úplně novou. V žádném případě však nechtěli vytvořit romantizující skanzen, ale moderní stavení, které jim bude po všech stránkách vyhovovat, a přitom zapadne do okolní přírody. Od zbourání do postavení nové stavby uběhlo pouhých jedenáct měsíců. K akci „kulový blesk“ přispělo zejména využití místních dodavatelů a řemeslníků. „Manžel zdejší kraj zná jako své boty, takže přesně věděl, kam a na koho se obrátit. Zároveň i ceny byly mnohem přijatelnější než ty pražské,“ říká Lucie. I materiál byl zdejší.

Dřevo a industriální prvky

Světnici zdobí celodřevěný trámový strop v půlce rozdělený kovovou traverzou – Pilouškovým připadalo daleko lepší ji přiznat než ji zakrývat dřevěným obložením. Její surový vzhled vnesl do prostoru industriální prvek. Přízemí je kromě stolu a židlí z exotického dřeva zařízeno nábytkem ze starého stavení, některé kousky manželé objevili v bazaru.Absolutní dominantou chalupy jsou nádherná bordó kachlová kamna od kamnáře z Kvildy. „První noc je tu vždycky horko, ale druhou, kdy kamna trochu vychladnou, tu člověk doslova spí jako poleno. Nejraději bychom se sem přestěhovali natrvalo, ale prozatím zůstáváme jednou nohou v Praze kvůli dceři a manželově profesi. Jinak by nám tu nic nechybělo, starali bychom se o naše dvě maringotky. Jejich správa je zatím na rodičích,“ vysvětluje Lucie. Nový život na Šumavě žije i stará maringotka, která Michalovi sloužila jako dočasné obydlí, když dohlížel na stavbu. „Jednou jsme tu měli kamarádku ze zámoří a ta se divila, že maringotku nepronajímáme. Američani by nám za ni prý utrhali ruce,“ říká Lucie. „A tak jí Michal udělal novou dřevěnou podlahu i obložení a trochu jsme ji dovybavili,“ dodává. Od té doby prý neustále přibývalo nových romantiky a dobrodružství chtivých zájemců, takže bylo těžké najít vůbec volný termín. Proto manželé maringotce Šumavské pořídili kamarádku, dali jí jméno Pošumavská a umístili ji kousek přes kopec. Tam, kde lišky dávají dobrou noc.

TEXT: ZUZANA VESELÁ | FOTO: ROBERT TICHÝ