Jsou tu i vaše osobní věci, co jste si přestěhoval jako první?
Určitě to byli moji legendární trpaslíci, obrazy, domácí kino od firmy Voix. Miluju sledování filmů a tenhle prostor je na to ideální.
Jak bojujete s prokrastinací, když tu máte tak skvělé vybavení?
Teď to bude trochu těžší. Ale na druhou stranu při mé práci je odpočinek docela nutnost, jinak by se člověk zbláznil. Nedá se pořád soustředit jen na politiku a aktuální dění. Takže si dávám nucené pauzy na odreagování.
Když se vrátíme na začátek vaší práce, počítal jste s tím, že satirické koláže vás jednou budou živit?
To určitě ne. Ale historie toho, co dělám sahá až někdy na základní školu, kdy jsem trávil čas tím, že jsem po třídě posílal kreslené vtipy. Na střední jsem studoval fotku a tam jsem se naučil pracovat s Photoshopem. To už byl jen krůček k tomu, že jsem si vystačil bez foťáku jen s grafickým programem.
Jak je podle vás těžké dělat v Čechách dobrou satiru?
Tady se to dělá prakticky samo, takže vcelku lehký. Ale to nemůžu úplně říkat, aby to nedělal každý. Já sice zdánlivě dělám pořád to stejné, ale děje se něco jiného. Díky tomu asi měl tento formát šanci přežít tak dlouho.
Dnes už pracujete pro významné mediální domy, změnila se nějak vaše situace, nebo máte pořád volnost?
Mám štěstí v tom, že mi do práce nikdo nemluví, nedostávám žádná zadání a mám absolutní tvůrčí svobodu.
Měl jste někdy tvůrčí krizi?
No jéje. Někdy nejsem schopný dva dny nic udělat a pak zase naopak. Hodně to ale souvisí s tím, co se aktuálně děje, nebo spíš neděje. Naštěstí to druhé je spíš výjimečně.
Je něco, z čeho byste si legraci nedělal?
Asi v základních mezích lidskosti. Rozhodně nebudu parodovat nějaké tragédie.