Ještě nedávno se mačkali v malé garsonce, jejich babička si s nimi ale vyměnila byt a začala rekonstrukce: Jak bydlí čtyřčlenná pražská rodina a jejich pes

Rekonstrukci Anna s Markem svěřili do rukou architekta Martina Zimy z ateliéru Důmysl. Spolupráce to byla příjemná. Barevnost řešili pomocí společných rešerší a moodboardů, na jejichž základě pak vznikla základní paleta odstínů, materiály si potvrdili na vybraných fyzických vzorcích. Drobnější nábytek si manželé už doladili sami – třeba růžové jídelní židle jsou jejich nápad. Zadání rekonstrukce bylo jasné, ale ne jednoduché: z třípokojového bytu ve 4. patře domu ze 30. let minulého století vytvořit plnohodnotné bydlení pro mladou rodinu. Klíčový byl posun kuchyně. Zatímco ta původní se nacházela ve vstupní chodbě, nová s jídelnou a ostrůvkem měla být středobodem bytu napojeným na obývací část. „Předchozí dispozice odpovídala bytové zástavbě své doby s naprosto nevyváženým využitím potřebného prostoru. Vstupní hala byla propojená s kuchyní, dva pokoje průchozí a koupelna malá,“ vysvětluje architekt Martin Zima a pokračuje: „Při tvorbě nové dispozice jsme si představili několik možných variant a jsem velmi rád, že jsme se s majiteli jednoznačně shodli na výsledné podobě: přesunuli jsme kuchyň a zbourali téměř všechny dělicí příčky. Kromě jedné stěny v prostoru zbyly pouze obvodové a nosné konstrukce.“ Architekt dále navrhl do bytu několik oboustranných skříní, které plní i funkci dělicích stěn. „Kdybychom všechen nábytek odebrali, celý byt by byl vlastně téměř jeden velký otevřený prostor pouze s dveřmi do koupelny a na WC,“ doplňuje. Právě tohle řešení Annu s Markem zaujalo v návrhu nejvíc. „Kromě lokality, která je fantastická, pro nás bylo moc důležité, aby byt byl prostorný a opravdu hodně světlý a vzdušný. Kluci jsou ještě malí, do školky zatím nechodí a nejvíc času trávíme doma, proto jsem chtěla, aby se nám žilo pohodlně, aby to tu bylo i po vizuální stránce příjemné a přesně v našem stylu. Byt využíváme maximálně, funguje jako prostor, kam se v průběhu dne s dětmi několikrát vracíme, chvíli se tu dobijeme a pak zase vyrážíme ven. Nejvytíženější je ráno a v podvečer, kdy jsme doma celá rodina,“ říká sympatická Anna.

Skandinávský design, dřevo a dostatek úložného prostoru

Estetika a funkčnost prostředí je pro ni na prvním místě. Vystudovala umělecký management se zaměřením na trh s uměním a před mateřskou pracovala v galerii, zajímá se o design a architekturu. „Martina Zimu jsme oslovili pro jeho minimalistický a čistý styl, zároveň jsme ale chtěli do bytu dostat barvy, dřevo i dostatek úložného prostoru. Respektoval moji slabost pro skandinávský interiér a také vyslyšel naše přání, že v bytě musejí viset obrazy, které pro nás mají speciální význam a dodávají mu unikátní atmosféru,“ vysvětluje Anna. Koncepci bytu už pak plně nechali na něm, a jakmile jim představil první variantu, věděli, že to je ono. Pak se ladily už jen jednotlivosti. „Bála jsem se třeba, aby se nám zvolené barvy časem neomrzely. Ale udělali jsme dobře, že jsme dali na radu architekta, výsledek je dokonalý a elegantní barevnost nás pořád baví. Mně osobně se líbí i eklektické byty s daleko větším množstvím věcí, než máme my. Ale vzhledem k naší aktuální životní fázi je toto teď ideální. Interiér a úložné prostory jsou promyšlené do posledního detailu. Vše má své místo a úklid je relativně rychlý a snadný, i se dvěma dětmi a chlupatým psem. Asi tomu nahrává i to, že neradi s manželem hromadíme věci. Musím říct, že je to úlevné! Mám prostě ráda uklizený prostor, cítím se v něm lépe. A tohle pojetí nedává nepořádku moc šancí. Myslím, že se nám společně s architektem povedlo dobře vybalancovat prostorný, vzdušný interiér, který je zároveň útulný i osobitý a k dětem přátelský. A Dejvice? Je to tady boží, moc se nám tu líbí, máme rádi místní komunitu, do které jsme okamžitě a bez problémů zapadli, i atmosféru celé čtvrti. Velkým bonusem je taky fakt, že spoustu věcí obstaráme v dochozí vzdálenosti, je tu plno obchodů a kaváren‚ ‚za rohem‘ jsou dva obrovské parky Letná a Stromovka a i do centra je to tramvají kousíček. Co víc si přát? Ať to vydrží co nejdéle!“ uzavírá Anna.