Inspiraci pro své ručně šité hračky hledá v dětských knížkách: Všechno se naučila sama na internetu nebo v knížkách

Lina (33) žije v Petrohradě a dlouhé roky pracovala jako účetní. „Když jsem byla malá, strašně mě bavilo vyrábění. S hračkami jsem začala už na základní škole, kde jsem navštěvovala speciální kroužek, kde jsme vyráběli plyšové hračky,“ vzpomíná Lina. „Úplně první hračkou, kterou jsem vyrobila, byla housenka. Byla docela ošklivá a sešitá velikými nevzhlednými švy. Můj tatínek ji má stále schovanou,“ směje se Lina. Pak na dlouhé roky na šití zapomněla. Když se jí ale narodil chlapeček, rozhodla se odejít z práce, aby se mu mohla plně věnovat. „Přemýšlela jsem, co dělat a vzpomněla si na hračky. Na internetu jsem narazila na vzory tildových panenek, tak jsem se pustila do nich. Časem mi ale přišly trochu bez fantazie, a tak jsem si našla medvídky. Líbila se mi jak samotná technologie, tak to, že mají pohyblivé končetiny a toužila jsem se jejich výrobu naučit.“

Ošuntělé a s nádechem historie

Lina nestudovala v žádné umělecké škole. Všechno, co dnes umí, pečlivě našla na internetu, v knihách, inspirovala se u různých mistrů v oboru, kteří se nebáli prozradit nějaké technologické tajemství. Při své tvorbě pracuje s různými materiály od plyše, polymerové hlíny až po papírovou hmotu. „Miluji různé techniky, proto je ve svých hračkách kombinuji a říkám si plyšový alchymista,“ směje se. Její hračky jsou ve vintage stylu a připomínají předměty vyrobené před sto lety. „Já i můj otec máme rádi starožitnosti, jejich hledání je náš koníček. Mám ráda všechno ošuntělé a s nádechem historie. Inspiraci nejčastěji čerpám z ilustrací dětských knih, ale je všude kolem mě. Občas mě inspiruje počítačová hra, televizní seriál, výlet do starožitnictví, nebo dokonce počasí.“