Hvězdný sklář David Valner navazuje na rodinnou tradici a úspěchy slaví i v zahraničí

Jak jste se dostal k práci se sklem?

Pocházím ze sklářské rodiny, můj otec je sklář a majitel sklářského studia. Řemeslo tedy znám od dětství a sklo jsem považoval za něco normálního. Až na střední škole v Železném Brodě jsem postupně začal objevovat, že se od mala dívám na řemeslo opravdu výjimečné a začal ho blíže studovat. Po studiích už pak bylo logické začít pracovat s tímto materiálem, a právě s technikami, které navazují na tradici z Vysočiny, odkud pocházím. O nich jsem věděl nejvíce.

Vzpomenete si na první výrobek?

Konkrétně si nevzpomenu. Pravděpodobně to bylo nějaké šišaté těžítko, které už dnes asi neexistuje. Pamatuji si ale dost konkrétně první skleněný talíř, na který jsem maloval sklářskými vypalovacími barvami. Malba na sklo je opravdu těžká disciplína a tehdy jsem si vyzkoušel, že tudy cesta nevede. Bylo mi 12 let a ten respekt k malbě na sklo mi zůstal dodnes.

Všechny vaše výrobky jsou ručně foukané?

Ano. Konkrétně se spolu se skláři zabýváme takzvaným "hutním tvarováním skla za tepla". Skláři, se kterými spolupracuji mají navíc specifický lokální styl, typický pro oblast okolo Škrdlovic, na již zmíněné Vysočině. Dříve zde sídlila slavná sklárna rodu Beránků.

Platí, že nenajdeme dva stejné kousky?

Ano, platí. Už z podstaty samotné ruční výroby. My navíc příliš nepoužíváme formy, takže sklo je opravdu volně tvarované. Tímto způsobem by ani dva stejné kusy vyrobit nešlo.

Je práce se sklem hodně fyzicky náročná?

Ve sklářské huti je celoroční horko a skláři na píšťale nosí žhavé a často těžké výrobky. Fyzicky je to velmi náročná práce a zároveň je to řemeslo, které se velice dlouho učí, než se z člověka stane "mistr sklář". Stejně tak brusiči, kteří zase pracují v neustálém vlhku a výrobky přenášejí z jednoho stroje na druhý. I po letech zkušeností mě řemeslné mistrovství nejen českých sklářů nepřestává udivovat.

Jak dlouho trvá výroba jedné vázy?

V samotném horkém procesu běžně jen asi dvacet minut od první baňky po hotový výrobek. Pak ale následuje přibližně 36 hodin chlazení na pokojovou teplotu a poté zušlechťování v brusírně. Dohromady tedy přibližně tři dny.

Vyrobil jste i kolekci foukaných květináčů, které jsou vyrobené tak, aby se rostlinám dařilo. Jak jste přišel na to, který tvar bude ideální?

Květináče byly navrženy pro sukulenty nebo orchideje, kterým všeobecně nevadí méně prostoru pro kořeny a není třeba je příliš zalévat. Navíc jim buďto prospívá nebo vyloženě nevadí světlo, které ke kořenům proudí. Tyto aspekty jsem konzultoval s lidmi z oboru botaniky. Zkušebním zákazníkem pak byla moje mamka, která ty původní rostliny v květináčích stále má a dobře se jim daří. I přesto, že kolekce je z roku 2016 a už nějakou dobu není v nabídce.

Kde všude dnes vaše kousky najdeme?

Většina objektů se prodává v zahraničí. Spolupracuji nejčastěji s obchody, galeriemi nebo showroomy interiérových architektů, kteří moje výrobky prodávají. V USA je to například galerie The Future Perfect v San Francisku, obchody The Webster v New Yorku a Los Angeles nebo Paris Underground v Aspenu. V Evropě například galerie Rossany Orlandi v Miláně, showroom interiérové designérky Fiony Barratt-Campbell v Londýně, studio Nook Art a designshop  Kunsthalle v Praze, showroom Mimokolektiv v Olomouci a další obchody ve Švýcarsku, Holandsku nebo Belgii. Nové spolupráce se taky rodí v Shanghaii a Hong Kongu a realizovali jsme tři projekty pro soukromé vily v Dubaji a Dillí.

Co považujete za svůj největší úspěch?

Všeobecně je pro mě asi největší úspěch fakt, že se nám podařilo studio od základu vybudovat do té míry, že už pomalu začíná být poměrně etablované ve spolupráci se zajímavými domácími i zahraničními zákazníky. Množné číslo používám proto, že by se to nepovedlo bez spolupráce s mojí manželkou Terezou, fotografkou, která svými skvělými fotografiemi nastavila vizuální styl marketingu, což je pro budování značky v mém oboru velice důležité. Stejně tak bych se neobešel bez cenných zkušeností v řemesle i podnikání, které jsem nabyl ve spolupráci s otcem, Alešem.

Četla jsem, že byste rád pustil do práce i s jinými materiály, má už tento nápad nějaké jasnější kontury?

Ano, jsem teď v procesu navrhování a prototypování nábytku a doplňků, kde různé materiály kombinuji. Víc zatím neprozradím, první kusy snad budou k vidění do konce roku.