Kdo je Vlastina Svátková? Éterická žena, herečka, která je vidět na sítích i v televizi, píše knížky, vyrábí šperky a teď k tomu přidala i rekonstrukci a zařizování svého domu.
Měla jsem jasný záměr, vizi, za kterou jsem si šla. Věděla jsem, že potřebuju najít nový domov po rozvodu pro sebe a své tři syny, ale nechala jsem naprosto otevřené, jestli to bude byt, dům, nebo jen pozemek. Hledala jsem intenzivně, na všechno, co mě zaujalo, jsem se jela podívat. A pak jsem dala na pocit, na intuici.
Do svých osmnácti jsem bydlela v paneláku s rodiči, pak naši koupili starý dům, který jim málem spadl na hlavu, a celý život ho opravují. Odstěhovala jsem se do Prahy a bydlela v úplném centru, v Hostivaři u lesa, v obrovském třípatrovém domě za Prahou. A protože jsem vyzkoušela leccos, přesně jsem věděla, co je pro mě priorita. Velká okna s výhledem do divoké, vzrostlé zahrady a soukromí.
Jelikož nevěřím na náhody, tak zázrakem. I když jsem každý den koukala na internet, tento dům byl mimo mé parametry: chtěla jsem 4 + kk a tenhle byl 3 + kk. Až jednoho dne mi přišel e-mail od realitní makléřky – ani nevím, jak na mě přišla –, že mají v nabídce několik domů, ať se podívám. A byl tam. Hned jsem se rozhodla, že podepíšu rezervační smlouvu. Ovšem protože byl o nemovitost velký zájem, postupovalo se jinak: všichni zájemci museli napsat motivační dopis! Bylo to napínavé, ale psaní mi asi jde a dům jsem získala. To jsem ale ještě netušila, jestli dostanu i hypotéku. Ale pořád jsem věřila, že má-li být můj, tak bude. A taky jsem se modlila.
Máma tří dětí zejména, pak vše ostatní, co je potřeba, abych nás uživila, abych se o nás postarala, abych byla dobrou mámou, ženou, která se nemusí za nic stydět. Baví a naplňuje mě design. Od dětství ráda hledám poklady, procházím antiky, sekáče a bazary… Jak řekla moje přítelkyně: „Ty umíš smíchat dohromady tolik nesourodých věcí, že to vytváří sourodý celek.“ Je pravda, že každý kus musí mít pro mě nějaký smysl, význam, příběh. Prostor, kde žiju, musí být
zároveň inspirativní.
Miluju to! Miluju knihy o designu, na instagramu nebo pinterestu vydržím celé hodiny sedět a hledat designové kousky, ani se nepotřebuju najíst. A věděla jsem, co chci. Z garáže jsem udělala druhou koupelnu, šatnu a přistavěla ložnici, z níž se dá vyjít ven na společnou terasu s bioklimatickou pergolou. Trochu jsme se báli, aby nám pergola nevzala moc světla, ale vůbec ne, naopak nás jenom ochránila před hodně ostrým sluncem, a když prší, můžeme pod ní sedět a nezmokneme. Bazén jsem se rozhodla udělat ze dne na den. Původně tady byl takový ten klasický kulatý modrý, ale já chtěla vodní plochu jako dominantu zahrady, i když se tam nebudeme koupat. Takže biobazén byl jasná volba.
Nejsilnější zkušenost mám s komodou v obýváku. Nechala jsem si ji dovézt přímo z Itálie od nějakého dovozce, ale přišla odřená. Nejdřív mi Ital řekl, že jsem si to odřela sama, pak poslal trochu barvy, ať si to přetřu, ale to dopadlo katastrofálně. Nakonec mi pomohl úžasný pan Žemlička z firmy Carelli nábytek, který komodu vyzvedl, odvezl do Itálie, nechal přímo u výrobce přestříkat a zase mi ji sem dovezl a smontoval. Takovou ochotu a vstřícnost jsem nezažila.
Ten za oknem z ložnice. Pořád se mění, každý den je jiný. Vidím, jak rozkvétají stromy nebo padá sníh. Když ležím v posteli a koukám se z okna ven, je to meditační pocit, pocit štěstí, pokory, vděku.
Herečka a spisovatelka, autorka šperků, maminka tří synů. Narodila se na Slovensku, v Praze žije od roku 2002. Vystudovala pedagogiku, pracovala jako redaktorka lifestylových časopisů. Od roku 2006 se věnuje herectví, do její filmografie patří snímky jako Gangster Ka, Nevinné lži nebo Ženy v pokušení.
TEXT: SIMONA VLKOVÁ | FOTO: ZUZANA VESELÁ
Článek vyšel v časopise Marianne Bydlení, redakčně upraveno.
Článek vyšel v časopise Marianne Bydlení, redakčně upraveno.
