Ingrid, Tomáš, dcera Glorie a jezevčík z útulku Pepíno nás nechali nahlédnout za práh jejich kouzelného domova, který skrývá poklady z blešáků a antikvariátů, ale je také plný cestovatelských vzpomínek.
Letos tomu bude devět let, co jsme si koupili pozemek deset minut od centra Ostravy.
S manželem se známe téměř devět let, seznámili jsme se v outsourcingové firmě po mém návratu ze Španělska. On vždy toužil po domečku. Já jsem jeho nadšení nesdílela, viděla jsem se spíše někde v bytečku s vysokými stropy a dvoukřídlými dveřmi v centru Ostravy. Ale nakonec jsem ustoupila. Měla jsem však podmínku. Chtěla jsem bydlet někde blízko centra, abych to měla blízko za kulturou, na kafe s kamarádkami a do restaurací. Tehdy jsem ani moc neřídila a v našem tehdejším zaměstnání neexistovali žádné “home office”, tudíž dojíždění z Beskyd nepřipadalo v úvahu a finanční podmínky nám ani žádnou lukrativnější lokalitu neumožnily. Dnes bychom volili jinak, nejen že pracujeme ve firmách, kde je home office běžný, finančně už jsme taky trochu někde jinde, ale hlavně kvůli sousedovi, který nám už roky ztrpčuje život, bychom raději volili víc osamocené místo.
Jako malá jsem si malovala interiéry na papír i v 3D rozměru, ale nikdy jsem se tomu nevěnovala. Díky cestování mě to táhlo spíše k jazykům, ale dnes toho trochu lituji. Kurz, který bych si ráda v Ostravě udělala, stojí nemalé peníze, takže se můj sen o interiérovém designu musí zatím trochu odložit.
Po nějakém čase v zahraničí jsem nechtěla opouštět rodinu a přátelé a odstěhovat se zase někam daleko. Život v Praze jsem si vyzkoušela, ale nebylo to to pravé ořechové, a tak jsem chtěla zůstat v kraji, kde jsem vyrostla. Do Beskyd to máme půl hodiny, lesy a pole na procházky máme v okolí také a na kole je to od nás pěkná vyjížďka třeba až do Frýdku-Místku.
Nové kousky mi musí ladit hlavně barevně, mám ráda šedou, hnědou, krémovou, ale třeba lednici, tu jsem chtěla vždy barevnou. Nábytek hledám i v bazarech, nebo starožitnictvích a ty nové “nové” mi musí aspoň stylově zapadnout – u nás je to mix retra, vintage kousků, něčeho nového a něčeho starého, natřeného. Stylově netuším, jak by to odborník nazval. Prostě mi to nějak musí padnout do noty.
Procestovala jsem toho v Evropě celkem dost a vždy jsem všude všem ráda nahlížela do interiérů a díky výměnným studentským pobytům jsem poznala domácnosti třeba v Lotyšsku či Turecku. Nejvíce mám ale procestovaný Pyrenejský a Apeninský poloostrov a tam mě hodně zaujaly místní obklady a dlažby, a tak jsme tu atmosféru chtěli přenést i domů. Nechtěli jsme žádnou studenou modernu. Inspirovali jsme se třeba i různými hotely z cest po Srí Lance či Mexiku a třeba právě hlavní koupelna je inspirována jedním krásným hotýlkem blízko Colomba. Chtěli jsme, ať to má trochu chalupářský nádech, který by manželovi připomínal dědečka a jejich rodinnou chalupu. Kupodivu jsme se na všem schodli bez hádek a ve všem jsme byli za jedno. Je to takový do sebe zvláštně zapadající styl – teda aspoň já si to myslím.
Spižírna, šatna, předsíň, to už prošlo změnou. Ráda bych časem nějaké úpravy na půdě, ale o tom manžel zatím nechce ani slyšet, jelikož zahrada je ještě celkem nepolíbená a zbývá tam spousta práce, tudíž i investic – zahradní chatka, jezírko, dřevěná koupací káď. Menší změny bych ještě ráda třeba v ložnici, ale ty zatím stojí kvůli mé lenivosti.
Miluji dětský pokojíček, to je můj splněný sen, tam i ráda relaxuji. Oblíbený je můj kafe koutek a ráda v křesle u krbových kamen popíjím čaj a koukám do zahrady. Nejraději mám polštáře a dřevěnou stoličku, ta slouží vždy jinde jako odkládací stolek. Mám ráda kousky z italského vetešnictví, kam nás jednou vzala manželova maminka – je to třeba velká keramická mísa. Můj top kousek je stará truhla a křeslo v ložnici a šicí stroj v předsíni. Jsou to věci, které mám díky tatínkovi a moc pro mě znamenají. Vitrína v kuchyni a skříň v dětském pokojíčku jsou úlovky z Marketplace na FB a na ty jsem obzvlášť pyšná.
Na spižírnu, to je top místo na uschování všech potravin a větších zásob. V plánu původně nebyla, dnes na ni nedám dopustit.
Možná se jednou odstěhujeme, do hor, do pravé chalupy. Nejvíce nám dá zabrat zahrada, na kterou bych si asi také ráda udělala nějaký kurz. určitě chci vyměnit vypínače a zásuvky za retro keramické. Na počátku na to nebyl rozpočet, teď bych na ne postupně ráda našetřila.
Zdroj: Ingrid Župníková, instagram.com/innuskyhome
Ingrid Župníková
