Architekt přirozeně začlenil sklo a přírodní ocel do venkovské stavby. Díky tomu světlo a prostor dominují a vytváří DNA domu s atmosférou podpořenou mladým uměním. Pomyslným srdcem objektu se stala jídelna s kuchyní, otevřená do krovu, v němž dominuje kovová lávka propojující galerii se skleněnou terasou.
Venkovské původní stavení stojí v uliční řadě půvabné vesnice ležící v oblasti zvané Česká Kanada poblíž Nové Bystřice, těsně na hranici s Rakouskem. „Dům jsme rekonstruovali pro moderní dvojici manželů s pěti dětmi již na univerzitách. Jejich požadavkem bylo vytvoření tří nových oddělených ložnic (když děti a jejich partneři přijedou na návštěvu), zachování charakteru stavby ve smyslu respektování rázu 150 let starého venkovského domu a vytvoření prostoru pro sbírku mladého umění, velkou knihovnu a jízdní kola,“ vysvětluje architekt Michal Motyčka. „Vedle toho si přáli propojit moderní architektonické prostředky: sklo, světlo a čisté minimalistické formy, s duchem staré chalupy. Záměrem rekonstrukce bylo vytvořit místo setkání a relaxace pro početnou rodinu, vyhovět současným nárokům na komfort a podtrhnout autentičnost prostředí i domu.“
Projekt respektuje hmotu historického objektu s tradičními stavebními postupy a zároveň sjednocuje a vizuálně rozšiřuje daný prostor ve všech směrech. Hlavními znaky stavby jsou světlo, přirozenost, propojení interiéru s exteriérem, společný prostor pro komunikaci i intimní soukromá místa. Dům se stává odvážným představitelem prostoru, který má nejen plnit účel bydlení a rodinného pohodlí, ale i přinášet radost ze sbírání současného umění. Dispozice 5+kk zahrnuje vstupní halu a hlavní obytné prostory v přízemí, 2 nové ložnice jsou umístěny v prvním patře. Přízemí má plochu 107 m² a první patro 80 m². V minulosti byla obývána pouze spodní část domu, půda sloužila jako odkladiště starých nepotřebných věcí. V rámci rekonstrukce se vybudovalo nové horní patro s velkým proskleným čtvercovým vikýřem, přičemž byl zachován původní tvar střechy. Horním patrem prochází neobvykle řešená prosklená lávka vedoucí na nový skleněný balkón s výhledem na les. Hlavní roli v interiéru hrají tradičně opracované povrchy tesané trámy, světlo, dřevo, přírodní ocel, kletovaný štuk, podlahy z cementové stěrky a dubu. Okna jsou otvory, vlastní čisté průhledy bez rámů vybízející k prožívání otevřeného prostoru okolní přírody. Pomyslným srdcem objektu se stává jídelna s kuchyní, otevřená do krovu, v němž dominuje kovová lávka propojující galerii se skleněnou terasou. Lávka je tvořena dvěma ocelovými deskami, jež tvoří zábradlí, a skleněnou transparentní podlahou. Jídelna postupně přechází do otevřeného prostoru, je propojena s terasou a pergolou a následně se zahradou harmonicky posazenou do svažité louky. Vybízí k posezení s výhledem do krajiny i na staré stromy před ní. Do ložnic v horním patře vede kovové schodiště z přírodní oceli, vytvářející kompaktní sochařskou hmotu umístěnou ve středu domu. „Celá proměna objektu trvala jeden rok. Zásadní vizuální podíl na výsledku má především osvícená a tvůrčí majitelka, jež svým vytříbeným vkusem proměnila obytný prostor v galerii současného umění,“ uzavírá architekt.
Ing. arch. MgA. Michal Motyčka (1974, Praha) je architekt a umělec, absolvoval fakultu architektury ČVUT v Praze, ateliér Sklo v architektuře u prof. Mariana Karla na VŠUP v Praze, studijní stáž na Škole architektury u prof. Emila Přikryla na AVU v Praze a studijní stáž na oboru skla u prof. Bruca Chaa na Rhode Island Schoul of Design v Providence v USA. Michal Motyčka se zabývá se přesahem mezi architekturou a současným vizuálním uměním. Ve své volné tvorbě se dlouhodobě věnuje tématu místa, které je určené pro umění.
V rámci soutěže Interiér roku jsou každoročně oceněny výjimečné soukromé i veřejné interiéry navržené českými a slovenskými architekty a interiérovými designéry. S nejzajímavějšími účastníky vás postupně seznamujeme na našich stránkách. Mediálním partnerem soutěže je Marianne bydlení. Vítězné interiéry budou oceněni 16. května 2023 v pražském Centru současného umění DOX.
Interiér roku
