Na návštěvě ve starém Podkrkonošském stavení, které klame tělem

Pro jejího muže Vojtěcha to znamenalo návrat do rodného kraje. Pochází totiž z Jilemnice, která je odturd vzdálená pouhé tři kilometry. Pro Ladislavu však šlo o stěhování do úplně jiného světa. Vyrostla na jižní Moravě, ale vždycky plánovala bydlet v Praze v činžovním domě s hodně vysokými stropy. V jednom takovém žili v nájmu, ale manžela to stále táhlo do hor.

Radikální zásah

Téměř stopadesátiletý dům stojí v odlehlém koutě vesnice, skoro na samotě. Když se na jaře olistí staleté lípy a javory kleny, zmizí za zelenou hradbou úplně. Pětitisícová Jilemnice, kde je gymnázium i nemocnice je odtud ale co by kamenem dohodil. „Říkala jsem Vojtovi, že do Krkonoš půjdu, ale jen někam, kde budou vysoké stropy. A to mi splnil," směje se paní domu. Rozhodli se tedy zbourat nízký strop a spojit přízemí s prvním patrem, čímž vznikla místnost ne nepodobná chrámové lodi. Na úzkém "kůru", na nějž se vchází z chodby v prvním patře, ale nestojí varhany, nýbrž na míru vyrobená velká knihovna. Tu bez problémů zaplnil Ladislavin manžel, vystudovaný historik. Na otázku jak Vojtěch přenesl přes srdce tak radikální zásah do vzhledu starého domu Ladislava pobaveně odpovídá: „Původně se mu do bourání moc nechtělo, dnes je ale spokojený. Máme rádi velké návštěvy, a i když se u nás sejde víc lidí, neušlapou se." V přízemním obývacím pokoji už měla několik koncertů Vojtěchova kapela Život, jednou tu vystupovala i mladá klavíristka Annie Pity z Liberce. Rozhodnutí propojit v této části budovy dvě podlaží nahrál i fakt, že se dům v době, kdy si ho manželé pořizovali, nacházel ve velmi špatném stavu. 

Fungl nové ve starém obalu 

Původně plánovali jen dílčí změny, nakonec ale přistoupili k celkové rekonstrukci. „Jakmile hrábnete do starého domu, začnou se objevovat nové a nové problémy. Pak už to jde rychle. Když to trochu přeženu, ve výsledku nám zbyly obvodové zdi a pár použitelných trámů," vzpomíná Ladislava. Dům se nakonec opravoval tři roky. Poté se sem nastěhovala celá rodina. Tehdy s jedním dítětem, dnes tu už žijí ve čtyřech. Propojením patra a přízemí nad obývákem se majitelé dobrovolně připavili o obytnou plochu. Ložnici a dva dětské pokoje proto umístili na druhý konec domu. Celou jednu stěnu ložnice tvoří atypická vestavěná skříň. Z velké části si práce dělali svépomocí. Ladislava navrhovala a její manžel nápady zrealizoval. Domácnost je zařízená v retro stylku, protože paní domu miluje viktoriánskou Anglii i šedesátá léta. Například kuchyňskou linku si původně chtěla poskládat ze starých kredencí. Manžel a tchán, který má v Jilemnici firmu na výrobu nábytku, jí ale tohle technicky složité řešení rozmluvili. Kuchyň nakonec podle jejího návrhu vyrobila tchánova firma. Přízemí s patrem pak spojuje nové originální schodiště, poskládané z "levitujících" fošen.