Dům ze 60. let mezi viktoriánskými řadovkami působil nesourodě a zastarale. Architekti z ateliéru Archmongers se však rozhodli vdechnout mu nový život a vytvořili moderní, funkční a vizuálně působivý domov. Jak se jim to podařilo?
Někdy stačí správný přístup a i dům, který na první pohled nepůsobí příliš atraktivně, se může proměnit v jedinečné bydlení. Přesně to se stalo v případě londýnského Clock House, původně nenápadného řadového domu, který prošel kompletní rekonstrukcí. Výsledkem je světlý, vzdušný prostor plný chytrých designových řešení a kvalitních materiálů. Celková proměna nejen že zvýšila estetickou hodnotu domu, ale také zlepšila jeho funkčnost pro každodenní život.
Původní dispozice domu byla poměrně tradiční. Garáž v přízemí, obytný prostor v prvním patře a ložnice nahoře. Architekti se proto rozhodli celý prostor otevřít a propojit. Garáž ustoupila velkorysému obývacímu prostoru, kuchyni a jídelně, která nyní tvoří srdce domu. Aby bylo vnitřní prostředí co nejprosvětlenější, byly v horních patrech zbourány některé zdi a vytvořena vnitřní okna propojující schodiště s ostatními místnostmi. Také exteriér domu prošel výraznou proměnou. Původní fasáda dostala nový vzhled díky kombinaci barevných glazovaných dlaždic a moderního zasklení. Dominantním prvkem je dlaždice s motivem hodin, která dala domu jeho název. Okna byla zvětšena a upravena tak, aby maximalizovala přirozené osvětlení interiéru a každý detail fasády pečlivě navržen tak, aby dům působil moderně, ale zároveň zapadal do okolní zástavby.
V celém domě hraje klíčovou roli schodiště. Nejde jen o praktický prvek spojující jednotlivá patra, ale také o zajímavý designový detail. V přízemí začíná jako masivní růžové betonové schodiště a postupně se proměňuje v lehčí, zavěšenou ocelovou konstrukci. Cesta nahoru pak končí unikátním schodištěm z precizně skládaných vrstev CNC řezané březové vrstvy a ocelových tyčí připomínajících skládačku. Toto schodiště bylo navrženo tak, aby poskytovalo měnící se výhledy. Celý interiér je postaven na chytré kombinaci odolných a vizuálně atraktivních materiálů. Podlahy pokrývají cihly, v koupelnách najdeme teraco a mramor, matně bílá dánská kuchyně se může chlubit masivními březovými zásuvkami a funguje jako pozadí otevřeného obytného prostoru. Skříně pokračují po celé délce stěny a poskytují obývacímu pokoji značné, ale subtilní úložné prostory. „Zaměřili jsme se na inovativní využití tradičních materiálů, jako jsou podlahové cihly, skleněné cihly, teraco, mramor a dlaždice, a využili jsme moderní techniky, jako je CNC řezání,“ vysvětlují architekti. V domě jsou dvě velmi odlišné koupelny. Nahoře pokrývají užitkové bílé dlaždice každý povrch a vytváří nekonečnou mřížku odrážející se v obrovském zrcadle. Menší koupelna v přízemí nabízí bohatý prostor obložený pruhovaným černým a bílým mramorem s fialovými podtóny.
V celém době byly použity koncentrované různé odstíny barev. Od výrazně zelených oken až po malé červené detaily. Nylonové dveřní kliky poskytují individuální barevnou paletu pro každé patro. Zahrada se může chlubit kontrastní krajinou z modrých cihel a dlažby, která byla vytvořena tak, aby povzbudila zeleň hravě se vkrádající mezi cihly. Jedním z největších bonusů je nově vytvořená střešní terasa. Tato plocha by jinak zůstala nevyužitá. Takto se mohla změnit v příjemné místo k relaxaci a díky orientaci na severozápad slouží jako ideální doplněk k zahradě a zároveň nabízí soukromý venkovní prostor s dostatkem slunečního světla. „Domy ze 60. let se často mohou pochlubit výhodami oproti svým viktoriánským sousedům. Například žádná z vnitřních stěn této budovy nebyla nosná, což nabízelo významný tvůrčí potenciál při odstraňování a prorážení stěn,“ uzavírají architekti.
Zdroje informací: archdaily.com
archdaily.com
