Příběh adventního věnce aneb Proč zapalujeme čtyři svíčky?

Období čtyř neděl před Štědrým dnem označujeme termínem advent, které vzniklo z latinského slova adventus (příchod). Toto krásné předvánoční období značí začátek liturgického roku, a především se nese ve znamení příchodu Spasitele. Zároveň jde o čas zklidnění, zpomalení a rozjímání, které by si měl dopřát nejen věřící člověk, ale také ateista. Nedílnou součástí adventu je adventní věnec, který se v mnoha rodinách objevil už v 19. století. V současnosti je adventní věnec nejrozšířenější vánoční tradicí, a tak se s ním můžeme setkat prakticky v každé domácnosti.

Na barvě svíček záleží!

Někdo ladí adventní věnec do barev interiéru, jiný vsází na klasické vánoční barvy, jako je červená a zelená. Pokud byste chtěli následovat tradici, pak na svůj adventní věnec posaďte tři fialové svíčky a jednu svíčku růžovou. Fialové svíčky symbolizují pokání, ztišení a čekání, naopak růžová barva značí radost. Zároveň je dobré vědět, že zapalování svíček podle barev není náhodné.

Při první adventní neděli se zapaluje fialová svíčka, tzv. svíce proroků, která vzpomíná na proroky, jež předpověděli narození Ježíše Krista. Druhé adventní neděli taktéž dominuje fialová svíčka. Té se říká betlémská svíce a reprezentuje lásku i Ježíškovy jesličky. Na třetí adventní neděli se zapaluje svíčka růžová – pastýřská, která vyjadřuje radost z toho, že postní období je téměř u konce. A na závěr adventu, tedy čtvrtou adventní neděli, zapalujeme fialovou, andělskou, svíčku. Pravděpodobně už tušíte, že čtvrtá svíčka symbolizuje mír a pokoj.

Můžete se také setkat s adventním věncem, který má pátou svíčku. Tato svíčka se zapaluje na Štědrý den a symbolizuje Krista. I když v současné době rozmísťujeme svíčky po věnci libovolně, podle tradice bychom měli dodržovat čtvercové rozmístění. Takto umístěné svíčky jsou vnímány jako Kristovo požehnání na každou světovou stranu. Nezapomeňte, že podle tradice by se svíčky měly zapalovat proti směru hodinových ručiček.

Historie adventního věnce

Pradědečka současného adventního věnce můžeme naleznout v severských pohanských tradicích, kdy lidé v hluboké zimě zapalovali svíčky na zeleném kole z větviček. Zelená barva ve spojení s kruhovým tvarem pro ně symbolizovala pokračující život. Následně tento zvyk přejali východoevropští křesťané a už v 16. století vznikaly první adventní věnce. Nutno podotknout, že tyto věnce se ještě nepodobaly těm, které v současnosti máme na konferenčním stolku. Vznik moderního adventního věnce je připisován protestantskému pastorovi Johannu Hinrichu Wichernovi, který v roce 1839 vytvořil velký dřevěný prsten s 20 malými červenými a 4 velkými bílými svíčkami. Údajně tak činil kvůli tomu, že se děti v misijní škole Rauhes Haus neustále ptaly, za jak dlouho budou Vánoce. Následně zvyk přijali i němečtí katolíci, kteří dávali přednost pouze čtyřem, případně pěti, svíčkám.