MAGDALENA VOKÁČOVÁ: 10 mýtů o koučování

Moje kamarádka shrnula svou zkušenost u koučky geniálně, když řekla: „Probírala jsem své starosti s rodinou i s kamarádkami. Pokaždé mi řekli, že oni to samé prožívají taky, že jsou na tom ještě hůř! Chtěli mě tím zřejmě utěšit, ale mělo to naprosto opačný efekt, připadala jsem si jako rozmazlená fiflena, která řeší blbosti, když děti v Africe nemají co jíst. A moje problémy se jen prohlubovaly. A tak jsem šla ke koučce. Vyslechla mne, nesoudila a řekla, že naprosto chápe mé starosti a že budeme pracovat na tom, aby se mi ulevilo. A mně se ulevilo už jen díky tomu, že můj problém nebagatelizovala.“ Ano, přátelé, i tohle někdy stačí. Možná už po jedné návštěvě u kouče zjistíte, jak se dostat ze slepé uličky. Jindy to může být delší proces, ale nebudete na to sami. Kouč bude vaším nejlepším přítelem, který nepodceňuje váš problém, nehodnotí, nesoudí, ale motivuje.

O koučování ale panuje spousta mýtů, které jsme se pokusily vyvrátit s koučkou Magdalenou Vokáčovou. Třeba vám to pomůže při rozhodování, zda je kouč pro vás ta správná volba. Navíc se s Magdalenou můžete setkat na předvánočním Koktejlu s Marianne. Informace, jak se na něj přihlásit, najdete ZDE.

Mýtus 1:

Koučování je vzdělání pro manažery, aby byli výkonnější.

Není to tak jednoduché. Koučování je pedagogika dospělých. Učí nás, jak se učit, jak se sebou laskavě a efektivně zacházet, jak být nejlepší verzí sebe sama. Součástí procesu je také dostat se do takového rozpoložení, kdy dělám činnosti nejlépe, jak v danou chvíli umím. Je jedno, zda jde o práci, nebo o odpočinek. Učíme se dělat věci naplno. Většina lidí se v současnosti pohybuje v takzvané šedé zóně, pořád jsou v neklidu, ale zároveň se moc nesoustředí. To znamená, že i na dovolené nebo o víkendu mají v sobě neklid a stres, do práce pak přicházejí unavení a nedokážou se soustředit. V rozdělení času je koučování velkým pomocníkem, takže ve výsledku vede k efektivitě v práci.

Mýtus 2:

Koučování může dělat každý.

Nálepku kouč si u nás v Čechách může bohužel dát opravdu každý, stejně jako například konzultant, poradce a podobně. Někdy slyším argument, že koučů je celá řada, že se s nimi roztrhl pytel a že s nimi mají lidé špatné zkušenosti. Vždycky se musím smát a říkám takovým lidem, že s koučem je to jako se zubařem nebo makléřem. Člověk musí mít toho svého, nejlépe na doporučení. Se zubařem můžete prožít děsivé zážitky, stejně jako z něj lze mít pocit, že to je anděl, který vás zachránil. Stejně tak můžete mít nepříjemnou zkušenost s koučem nebo pocit, že to je člověk, kterého vám seslal sám Pánbůh.

Mýtus 3:

Koučování je poradenství.

Není. Koučování není vhodné například pro lidi, kteří nově nastoupili do práce. Takový člověk potřebuje zkušenějšího odborníka, který ho krok za krokem zasvětí do oboru a předá mu své dovednosti. To je role mentora. Slovo mentor si snadno zapamatujete, protože vychází ze starých řeckých bájí. Když odjížděl Odysseus do trojské války, zanechal ve své zemi syna Telemacha, kterého svěřil do výchovy moudrému Mentórovi. Ten tehdy převzal roli rádce, který zasvěcoval Odysseova syna do mužské role a do života. Kouč nastupuje ve chvíli, kdy se člověk rozhoduje, prochází nějakou zásadní životní změnou, rozhodnutím a podobně.

Mýtus 4:

Koučování vede lidi k sebestřednosti. 

Koučování je opak sebestřednosti. Koučování vede lidi k nadhledu a k uvědomění hodnot, které nás přesahují, jako jsou láska, víra, pravdivost. Někdo snad namítne, že to je samozřejmost, že přesně tyhle hodnoty máme v sobě, nicméně teprve rozhodnutí člověka v konkrétních situacích ukáže, jak na tom ve skutečnosti je.

Mýtus 5:

Koučování vede člověka k nesamostatnosti.

Cílem každého dobře vedeného procesu koučování je, aby klient lépe vnímal realitu a získal přesnější náhled na sebe – na co je dobrý, co mu naopak nejde, a tak dále. To znamená, aby o sobě víc věděl a byl méně závislý na úsudku ostatních. Klient by si kromě vyřešené zakázky měl odnést nástroje a postupy, pomocí kterých může pracovat sám na sobě i nadále bez potřeby mít po ruce kouče. Dobře vedený proces koučování vede k samostatnosti.

Mýtus 6:

Koučování není k ničemu dobré.

Možná bych dodala špatné koučování není k ničemu dobré. Proto je důležité pečlivě vybrat, za kým půjdu. Podívat se na reference daného člověka, zda publikuje nebo se jinak angažuje. Měl by vám být také osobně sympatický. Jinak koučování nás vede k tomu, abychom se neminuli s vlastním životem, to mi nepřipadá málo. Je totiž daleko víc způsobů, jak přijít o život, než přímo zemřít. Mnoho lidí umírá zaživa.

Mýtus 7:

Koučování je trend, který nemá žádnou historii.

Koučování je naopak trend, který můžeme pozorovat od antiky. To, že se jmenuje koučování a má danou formu, je záležitost asi šedesáti let, ale původně vychází z filosofie, psychologie, antropologie. Pokud to řeknu s jistým zjednodušením, na koučování je mi sympatické, že je praktické – orientuje se na řešení problémů, příliš se nehrabe v příčinách. Namísto otázky, proč se mi to stalo nebo proč se mi to děje, klade otázku, co s tím udělám.

Mýtus 8:

V koučování nelze prokázat výsledky.

V koučování jsou takzvané exaktně měřitelné zakázky, jako například chci povýšit, chci vydělávat tolik a tolik, chci změnit práci v horizontu jednoho roku, chci zhubnout o 10 kg a podobně, kdy podle výsledku jednoduše změříme, zda byl proces úspěšný, či nikoli. Potom jsou zakázky srovnávací – chci být sebevědomější, chci žít smysluplněji, chci mít ze života větší radost a užívat si ho (jsem úspěšný, ale život mě netěší), chci být asertivnější a umět ohlídat své hranice… U tohoto typu zakázek klient zpravidla potřebuje víc času. Klient pak musí naprosto přesně vyspecifikovat, co přesně pro něj znamená být sebevědomější. Když se totiž zeptám padesáti klientů, co pro ně znamená být sebevědomější, dostanu obvykle padesát různých odpovědí. Nechat klienta co nejpřesněji formulovat zakázku má svůj smysl, protože díky tomu si můžeme v průběhu i na závěr procesu zhodnotit, zda jsme byli úspěšní.

Mýtus 9:

Koučování je manipulace.

Není to pravda. Dobrý proces koučování nás naopak manipulace zbavuje. Běžně jsme manipulováni víc, než si myslíme. Odmala je nám vtloukáno do hlavy, jak máme žít, jak vypadá úspěch, co nás má bavit. Prostřednictvím koučování se nesnažím někoho někam dovést, naopak pomáhám člověku vyznat se v tom, co vlastně chce, jakou strategii použije, co se mu již v minulosti osvědčilo a podobně.

Mýtus 10:

Koučování je cenově nedostupné.

Existuje spousta kvalitních koučů, kteří mají levné ceny, protože pracují s určitou sociální skupinou – například maminky na mateřské, teenageři, senioři a podobně. Já stejně lidové ceny po téměř dvaceti letech praxe nemám, ale pokud si někdo nemůže z finančních důvodů dovolit spolupráci se mnou, mám vždy po ruce čísla na služebně mladší, ale prověřené a osvědčené kolegy. Díky tomuto rozpětí si myslím, že koučování může být dnes dostupné pro všechny.