Lucie Bílková: Proč dnes mladí slaví revoluci, kterou nezažili? 

V roce 2014, kdy jste s pořádáním oslav na Národní začínali, vám bylo jen 19 let, první rok na vysoké. Neběhá v tomto věku člověk spíš po večírcích? 

Ne že bych to nestíhala i tak. Ale už na střední jsem se snažila trávit volný čas i smysluplně. Jsem původně z Českých Budějovic, kde jsem vyrostla na pořádání Budějovického Majálesu. Ten je hodně specifický právě tím, že je v režii středoškoláků. Tam jsem zjistila, že mě pořádání kulturních akcí pro ostatní baví a Korzo Národní bylo přirozeným pokračováním.

Jak jste se tedy dostala k oslavám 17. listopadu? 

Pravdou je, že ten impuls přišel nejprve zvenčí. V roce 2014 se na nás obrátili organizátoři oslav 20. výročí sametové revoluce s tím, že oni sami už se na to necítí a hledají novou krev.

Pro partu Budějovičáků to tehdy byla výzva a přemýšleli jsme, jak oslavy na tak významném místě uspořádat a co chceme vlastně říct. Co pro nás 17. listopad znamená? Pro většinu našich vrstevníků, a vlastně ani pro nás samotné ten den totiž nenesl zvláštní význam a neměli jsme k němu speciální vztah. Jako by to bylo něco, co se týká jen generací před námi. To je ale velký omyl. Právě my dnes díky událostem před 30 lety žijeme ve svobodě. Ta k nám jen tak nespadla z nebe a není samozřejmostí ani dnes. To jsme si museli nejprve sami uvědomit. 

Jak vznikla myšlenka slavit 17. listopad takto? Nechtěla většina lidí spíš demonstrovat?

Právě to jsme chtěli změnit. Každý rok jsme během 17. listopadu slýchali pouze stížnosti na aktuální politické kauzy. Byl to den negativních emocí. Často byl zneužíván různými extremistickými skupinami i jednotlivci. Ne že by kritika často nebyla na místě, ale chyběla nám pozitivní alternativa. Něco, s čím se můžete ztotožnit, i když zrovna nejste proti něčemu. Chtěli jsme připomenout historické pozadí toho svátku a zároveň fakt, že žijeme ve svobodné a demokratické společnosti. Jak se to vlastně stalo, že dnes žijeme ve svobodě, co tomu předcházelo a kdo se o pád totality zasloužil. Sami jsme to nebyli, ačkoliv dnes z toho výsledku žijeme. To nás dovedlo k tomu, že naším nejvýraznějším pocitem v ten den je vděk. Přišlo nám proto přirozené poděkovat. Právě proto se podtitulem Korza na Národní třídě stalo heslo Díky, že můžem. Pro někoho může být trochu naivní. My ale netvrdíme, že je dnes vše ideální. Slavíme ale právě možnosti a chuť něco s tím dělat.

Jak tedy akce vypadá? Čím se liší od ostatních? 

Od začátku Korzo koncipujeme jako celodenní pouliční slavnost. Je pro všechny, kteří si chtějí připomenout, co se v letech 1939 a 1989 stalo, a zároveň chtějí společně oslavit možnosti, které nám dnešní doba nabízí. Program tuhle pestrost odráží. Myslím, že se daří lidi právě tou rozmanitostí dostávat i k tomu, za čím by se nevydali. Vyrazí např. na koncert, ale zaujme je výstava a i když vyráželi hlavně za zábavou, zjistí něco navíc. 

Má tedy Korzo i nějak vzdělávat? 

Kromě kulturního programu připravujeme každoročně i vzdělávací, a to pro všechny věkové kategorie. Úspěch mívá i program pro rodiny s dětmi – pouliční divadla, skautské hry, dětský koutek, autorské čtení. 

Za důležitou považujeme i prezentaci neziskového sektoru, kde se představí kolem 20 organizací, které svou každodenní činností přispívají k lepšímu fungování téhle země.

Chystáte k letošnímu 30. výročí něco speciálního?

Na přípravách pracujeme už od ledna. Program na Národní bude podobný jako v minulých letech, ale chystáme samozřejmě pár specialit. Těšíme se třeba na inscenaci průvodu, který šel před 30 lety z Albertova na Národní. Letos jsme také spolu s dalšími organizátory oslovili učitele a žáky středních škol, aby si oslavy uspořádali i na svých školách.

Můžete přiblížit, co v rámci toho učitelům a studentům nabízíte? 

Na projektu Festival svobody na školách spolupracujeme s organizací Post Bellum a dalšími 30 subjekty, které se vzdělávání o moderních dějinách nebo o současných problémech dlouhodobě věnují.

Učitelé mohou do svých hodin zdarma objednat různé workshopy, pozvat pamětníky, promítat filmy nebo si stáhnout pracovní listy. Studenti si pak místo vyučování můžou uspořádat svůj vlastní Festival svobody, nebo se jen přidat k happeningu, který proběhne 15. listopadu o velkých přestávkách po celé republice.

Právě na výuku moderních dějin na školách často moc času nezbývá. Je o Festival svobody na školách zájem? 

Do projektu se v téhle chvíli zapojilo asi 180 škol, na 40 z nich vznikají větší festivaly. Z toho máme opravdu radost, přijde nám, že to je dobrá cesta, jak moderní dějiny vyučovat a konečně se dostat dál než ke druhé světové. Za sebe můžu říct, že vyzkoušet si na střední něco pro ostatní uspořádat je také dobrá zkušenost. Mě tehdy nasměrovala k současným aktivitám a studiu.

Co by letos neměli návštěvníci Národní třídy 17. listopadu minout?

Nejhezčím zážitkem pro mě každoročně bývá, když procházím Národní třídou plnou nadšených lidí. Každý na ni přišel za trochu jiným programem, ale společně na ulici vytváří neopakovatelnou atmosféru. Programových bodů máme spoustu - začínáme už v 10:30 sametovým brunchem a končíme až pozdě večer koncerty. Svůj den si může každý snadno naplánovat podle harmonogramu na našem webu. A víc o jednotlivých částech programu, ale i o historickém pozadí listopadů ‘39 a ‘89, se dočte na našem facebookovém a instagramovém účtu Díky, že můžem. 

Chcete se také zúčastnit oslav? Harmonogram najdete zde.