Jak přežít dovolenou s partnerem a nerozvést se

Dovolená je pro mnoho z nás až magické období. Magické proto, že se na ně těšíme asi tak jako naši předci na zimní slunovrat, a také proto, že až nastane, tak „všechno bude jinak“ – konečně si odpočineme, budeme sportovat, nebudeme ve stresu kvůli práci, budeme mít čas pro sebe a podobně. Prostě krása střídá nádheru. Mnoho z nás má zkrátka od dovolené velké očekávání, a když je realita nesplní, nastává rozčarování, zklamání a někdy i naštvanost. A náš mozek bohužel funguje tak, že si chce potvrzovat již prožívanou emoci ve stále nových a nových podnětech. Při nadměrných očekáváních tak není těžké strávit dovolenou v permanentním naštvání – na všechno a na všechny, včetně partnera. Aby bylo jasno: dovolená není vysvobození ze samsáry (tedy nekonečného kola utrpení) ani dlouho očekávaný příchod Spasitele. Je to jen pár dní, kdy nemusíte do práce a můžete trávit čas jinak a jinde. A navíc je to i jeden z nejvýznamnějších stresorů.

Ano. Psychiatři Thomas Holmes a Richard Rahe v roce 1965 jako první prokázali přímou příčinnou souvislost mezi vybranými životními událostmi (je jich celkem 43), stresem, který v nás bezprostředně vyvolají, a následnými somatickými onemocněními. Abyste nebyli v důsledku stresu ohroženi žádnou zásadnější nemocí, neměli byste za posledních dvanáct měsíců nasbírat více než 150 bodů na jejich škále. Dovolená je za třináct bodů a třeba svátky za dvanáct. Mimochodem, pokud by vaše dovolená nedopadla úplně optimálně, pak rozvod je za třiasedmdesát bodů.

Pozor na život v ne-štěstí

Dalším důvodem, proč nás dovolená tak stresuje, je vybočení za zaběhnutých kolejí a někdy i provozní slepoty. Čím větší vybočení, tím více to ve finále může být stresu, zejména po návratu, kdy zjistíme, že po dobu naší nepřítomnosti k žádnému zázraku nedošlo. V dnešní době, kdy z nejrůznějších důvodů trávíme většinu roku pod tlakem, z nás obvykle až na dovolené začne opadat věčný stres. Bohužel, jeden z jeho efektů (konkrétně stresového hormonu kortizolu) je naše schopnost se lépe soustředit na jednu věc a tak nějak nevidět ty ostatní. Zkrátka když honíme mamuta, je dobré umět se soustředit na to, jak ho zabít, a ne na to, že venku je hezky a zpívají ptáčci. K tomu jsme byli kdysi geneticky vybaveni a takhle dodnes naše tělo funguje. Jenže když je mamut (nebo třeba open space) náhle fuč a není kolem ani žádný tygr šavlozubý, který by nás chtěl zabít, najednou začneme vnímat všechno mnohem šířeji. A tak se může stát, že třeba zjistíme, že jsme při honbě za mamutem zaběhli někam, kam jsme nikdy v životě nechtěli. 

No a teď si představte, co se asi stane, když na dovolenou nevyrazíte sami a k podobnému uvědomění dojde v páru více než jeden. V tu chvíli samozřejmě začíná pátrání po viníkovi. A je samozřejmě příjemnější, pokud tu vinu za náš nešťastný život můžeme hodit – či, chcete-li, delegovat – na někoho jiného. Pokud navíc dotyčný či dotyčná v takové chvíli použije tzv. granátové věty jako „Já ti to říkám celou dobu!“, případně „A čí si asi tak myslíš, že je to vina?!“, můžeme začít hádku a odvrátit svůj vztek na sebe někam jinam. Jen pak může být poměrně těžké nesbírat desítky bodů na zmíněné stresové škále. 

Chyťte oxytocin!

Naše primitivní neurofyziologie je zodpovědná i za to, že na dovolené najednou začneme vidět to, před čím normálně pomyslně strkáme písek do hlavy. A někdy to není moc příjemný pohled. V krajním případě totiž opravdu můžeme zahlédnout i sami sebe. Ale konec strašení. Dovolená s partnerem naštěstí nabízí i jiné možnosti neurofyziologického vyžití. Se stresem si krásně poradí oxytocin. Dobrá zpráva je, že pokud na dovolenou vyrazíte v páru, máte ho na dosah, a to doslova! Produkce tohoto hormonu v mozku se spouští při něžném doteku, objetí, líbání a samozřejmě i sexu. Pokud máte s sebou děti a na vášeň chybí prostor i síly, nezoufejte, k oxytocinu vám pomůže i vzájemné pomáhání, naslouchání a péče o druhé. Skvělá zpráva navíc je, že všichni zúčastnění dostanou od svých mozků stejnou dávku tohoto hormonu. Mimochodem, i tento hormon souvisí s naší historií. Když totiž nebyl zrovna po ruce mamut, bylo potřeba si pomáhat při sběru lesních plodů a dělit se o tu trochu jídla, abychom přežili.

Jak si užít, ne přežít? 

Návod na prožití dovolené bez dohry u rozvodového právníka je vlastně úplně jednoduchý. Chovejte se k sobě hezky a dopřejte si dostatek něžných fyzických interakcí, třeba pohlazení ruky u snídaně. Ty vám pomohou potlačit stres, který s dovolenou souvisí. A chcete-li být šťastní v partnerství, nenechávejte si oxytocinovou kúru jen na dovolenou, protože pak by už ten druhý nemusel chtít s vámi jet. A když míříte úplně nejvýš a chcete být šťastní v životě? Odpověď mám i na tohle. Dělejte co nejvíc pro to, abyste byli šťastní jako jednotlivci a aby pro vás nebyl vztah jen bezpečným přístavem, kam připlujete celí rozbití doplnit zásoby. Ono totiž není úplně optimální a dlouhodobě udržitelné, když k vám jednou za čas do přístavu dorazí zplundrovaná loď, její posádka vás obere o všechen materiál a jídlo, a pak se slovy díků vyrazí zase pryč.

A závěrem – profesorka Sonja Lyubomirsky v roce 2007 zjistila, že vnější události, jako například dovolená či rozvod, naše štěstí určují jen z 10 %. Z poloviny jde o vliv genů a o 40 % rozhoduje to, co děláme každý den. Tak na to myslete. 

O autorovi: Martin Zikmund je průvodce lidí a firem klíčovými změnami a často pomáhá lidem měnit jejich scénáře a napravovat hříchy jejich rodičů. Je autorem blogu Je čas na změnu a čas od času pořádá semináře pro veřejnost o ženskosti, životní harmonii i dalších tématech. 

Zdroj: autorský článek