Sousloví "buď pozitivní" vzalo za své. A tak v době pandemie zůstávám optimistickou matkou. V situacích, kdy to jde, i v situacích, když už to zdá se nejde. Protože její život je zatím tak opravdově veselý a můj by mě s opačným přístupem strašně štval.
“Celej tatínek,” řekla sestřička, když jsem vyšla z pražské ordinace lékařky s prvním ultrazvukem mimina.
V lednu minulého roku jsem se dozvěděla dvě zprávy, že jsem těhotná a že začala pandemie koronaviru. Více než polovina mého oblečení a věcí byla už v tu dobu vyskládaná ve skříních v bytě v Hong Kongu, kam jsem se měla během tří týdnů přestěhovat. A tak jsem si sedla a dala si vánočku s marmeládou, protože nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo. Vědět tehdá, že jich sním za ten rok sedmnáct, tak ji snad ani nenačínám, ale o kilech později. Nebo raději nikdy, zůstávám optimistou.
Naštěstí jsem v následujících měsících potřebovala pouze pyžamo, protože mě těhotenství nacpalo do postele k Netflixu, iVysílání (Návštěvníci, Arabela a jiné) a k vánočce. Můj muž už do Hong Kongu taky neodletěl, protože neměl jak, a tak nám pandemie i naše holka naplánovaly změnu. Místo do Asie jsme se přestěhovali ke Karlštejnu a já se z pyžama převlíkla do kalhot na gumu. A v těch kalhotách s neomezenými velikostními limity začalo to nejzajímavější dobrodružství, které jsme si do té doby nemohli ani představit.
Vypadalo to v kostce nějak takhle:
ON: “Říkám rovnou, že ještě můžu a ten řízek dojím! Tak aby sis to zase špatně nevyložila.”
PANÍ V LÉKÁRNĚ: “Doporučuji tyto vitamíny a tady Vám dám brožurku pro prvorodičky. Čtete nějaké knížky?”
JÁ: “Tomáš Baťa podnikatel.”
PANÍ V LÉKÁRNĚ: “Jo vy jste tenhle typ, tak hodně štěstí.”
KAMARÁDKA: “Já na tom ultrazvuku vidím dvě. Vážně to nejsou dvojčata?”
JÁ: “Myslíš, že je možné zplodit v osmatřiceti, přirozeně, na první pokus dvojčata?”
KAMARÁDKA: “Normálně asi ne, ale já už s tebou zažila tolik nenormálních věcí.…”
ON na MÁMU: “Být Váma, tak si to tady na talíři jen tak nenechávám.”
MÁMA na NĚJ: “Měl jsi pravdu.”
ON na MÁMU: “Mohla byste ji jít prosím Vás zvednout? Já mám videokonferenci.”
JÁ na KAMARÁDKU (je psycholožka): A tím dočasným poklesem IQ prochází každá matka?
KAMARÁDKA (psycholožka): Každá.
JÁ na KAMARÁDKU (psycholožku): Ale vrátí se to zpět na stejnou úroveň, že jo?!
KAMARÁDKA (psycholožka): Vrátí.
ON: A za jak dlouho?
KAMARÁDKA (psycholožka): Je to individuální, ale počítejme několik měsíců.
ON: Mohla bys mi do září předepsat diazepam?
ON na MÁMU: “Kde je?”
MÁMA na NĚJ: “Trucuje, že prohrála v AZ-kvízu. Tvrdí, že je to tím poklesem, a taky, že se umí zvednout sama.”
ON na MÁMU: “Jak dlouho už tam sedí?”
MÁMA na NĚJ: “Hodinu a půl, ale dala jsem jí tam kus závinu.”
