Všichni víme, že populaci nelze striktně rozdělit na dva tábory – introverty a extroverty. I když existují lidé, kteří mají všechny atributy extroverta či introverta, najdou se také osobnosti, které jsou někde mezi. Občas jsou rádi ve společnosti, občas nedají dopustit na večer, kdy jim společnost dělá maximálně dobrá kniha nebo domácí mazlíček. Jednoduše řečeno jsou extrovertními introverty.
Být ve společnosti, ale nebýt v centru dění
Pro většinu extrovertních introvertů platí, že rádi tráví čas ve společnosti lidí. Povídají si, dokážou se otevřít a nedělá jim problém hodiny a hodiny diskutovat nad vážnými i nevážnými tématy. Přesto je zde jedno velké ALE. Jejich společenská aktivita je totiž podmíněna tím, zda jsou obklopeni dobrými přáteli, několikaletými kolegy nebo rodinnými příslušníky. V opačném případě ukážou svou introvertní tvář, stáhnou se a zamlknou.
Pro extrovertní introverty je také typické, že jsou slyšet v menších skupinkách lidí, ve kterých se cítí jako rybka ve vodě. Pokud byste ale extrovertního introverta posadili ke stolu s patnácti obchodními partnery, pak bude tak dlouho přemýšlet o vhodném tématu, až o tři hodiny později zjistí, že večeře je u konce. Následně mlčky odejde a vroucně si bude přát, aby na daný večer rychle zapomněl. A protože je to extrovertní introvert, pravděpodobně uplynulý večer zhodnotí v hodinovém telefonátu s kamarádkou, minutu po minutě ho odvypráví partnerovi nebo ho popíše alespoň svému domácímu mazlíčkovi.