Zábava
Děti Boženy Němcové: bojovníci s osudem, které spojovalo zahradničení
Božena Němcová v sobě neměla jenom spisovatelského ducha, ale také ducha mateřského. Vždyť se svým manželem Josefem Němcem vychovala čtyři děti – Hynka, Karla, Theodoru a Jaroslava. I když toho o osudu Boženy Němcové víme mnoho, příběhy jejích potomků bývají často opomíjeny.
Boženu Němcovou můžeme pojmenovat mnoha přízvisky od obrozenecké rebelky, první feministky, velké spisovatelky až po záletnici. Přitom bychom neměli zapomínat na to, že Božena Němcová byla v první řadě matkou čtyř dětí, které zahrnovala mateřskou láskou.
Hynek Němec: prohraný boj s TBC
Nejstarší syn Hynek Němec se narodil v roce 1838 v Jaroměři. Bohužel, na rozdíl od jeho sourozenců ho nečekal dlouhý život. Z korespondence Boženy Němcové vyplývá, že zatímco spisovatelka se svým manželem a dvěma mladšími dětmi trávila léto a podzim roku 1853 v Balašských Ďarmotách, Hynek a Karel zůstali v Praze u Františka Šumavského. V srpnu se Božena Němcová dozvěděla, že Hynka trápí kašel, avšak až v říjnu se k ní dostal dopis, ve kterém jí přítel František Šumavský líčí vážnost celé situace a hovoří o souchotinách. Nutno dodat, že se dopis k české spisovatelce nedostal dříve kvůli tomu, že Josef Němec byl podezírán z revolucionářské činnosti a úředníci zadržovali poštu mezi Prahou a Balašskými Ďarmoty.
Jakmile se Božena Němcová dozvěděla o závažné nemoci, ihned sehnala peníze na cestu a vydala se za Hynkem. Do Prahy dorazila 17. října a svého syna našla na smrtelné posteli. Pohřeb patnáctiletého Hynka vzbudil pozornost veřejnosti i policie. Právě ta se domnívala, že pohřeb má demonstrativní charakter. Vyšetřování pohřbu trvalo do prosince 1853, kdy policejní úřad ve Vídni tuto nešťastnou pohřební kauzu navždy uzavřel.
Karel Němec: odborník nejen na jiřiny
Vypadá to, že druhý nejstarší syn Karel zdědil po své mamince vášeň a zarputilost. Po dokončení studia na nižším stupni reálného gymnázia se Karel rozhodl, že se bude věnovat své největší zálibě, tedy zahradničení. Známý pražský zahradník Josef Fiala si vzal mladého Karla pod křídla a vyučil ho zahradnickému řemeslu. Karel Němec však nechtěl usnout na vavřínech, a tak absolvoval odbornou praxi v Rakousku, a následně se v Rájci-Jestřebí zdokonaloval ve šlechtění jiřin. Nikoho nepřekvapilo, když byl v roce 1870 povolán do Královské české zemské hospodářské akademie v Táboře. Kromě zahradničení začal Karel vyučovat také ovocnictví, botaniku a krasopis. Pomyslného profesního Olympu dosáhl v roce 1896, kdy byl jmenován ředitelem Zemského pomologického ústavu v Troji.
Theodora Němcová: hořký osud jediné dcery
Jediná dcera Boženy a Jana to v životě neměla jednoduché. Ve třech letech se potýkala s tuberkulózním zánětem mízních uzlin, kvůli kterému měla po tělíčku boule. Další špatná zpráva na sebe nenechala dlouho čekat, a tak se Dora už v osmi letech musela smířit s tím, že jí boule znehybněly jednu ruku. I kvůli tomuto handicapu se Božena Němcová snažila, aby se Doře dostalo dobrého vzdělání. Věděla totiž, že šance na výhodné vdavky jsou minimální. A tak Dora chodila do tzv. dívčích pracoven a drobné práce prováděla také u rodiny Hanušových.
Zároveň díky mecenášům mohla Dora studovat soukromou školu sester Clottyových. Dora následně složila zkoušku z francouzštiny a absolvovala krejčovský kurz. Pracovní místo nakonec získala v Jičíně, kde se stala učitelkou ručních prací na dívčí škole. Nejsmutnější období v životě Dory přišlo v době, kdy oslavila čtyřicáté narozeniny. Právě v tu dobu se zamilovala do jičínského starosty, se kterým otěhotněla. Vzhledem k tomu, že starosta byl ženatý a na učitelské povolání se vztahoval celibát, rozhodla se Dora pro nekompromisní řešení. Děťátko tajně donosila v Praze, a ihned po narození se ho vzdala. Nejen tato životní zkušenost způsobila, že Dora zahořkla a rezignovala na šťastný život. Jedinou radostí jí byla zahrádka, se kterou Doře pomáhal i bratr Karel.
Jaroslav Němec: snová kariéra v Rusku
Nejmladší Jaroslav už od dětství disponoval malířským talentem, který byl stvrzen přijetím do Královské bavorské akademie výtvarných umění. Bohužel, po smrti matky nemohl Jaroslav studium hradit, a tak obor akademické malířství nikdy nedostudoval. I přesto byla Jaroslavova kariéra zalitá sluncem. Devět let po smrti matky se vydal do Ruska, kde složil učitelské zkoušky. Nejprve pracoval jako učitel kreslení v Mariinském gymnáziu, následně byl jmenován ředitelem reálky v Rovně a v roce 1890 se stal ředitelem nově zřízené reálky ve Vinnici. Jeho výjimečného působení v Rusku si dokonce všiml i car Alexander III., který Jaroslavovu práci ocenil prstenem s diamanty.
Také Jaroslav neskrýval své zahradnické sklony, a tak u reálky ve Vinnici založil výzkumný sad, ve kterém se soustředil na pěstování bobulovin. A že nešlo jenom o volnočasové zahradničení dokazuje také fakt, že na Mezinárodní výstavě sadařství v roce 1894 získal stříbrnou medaili za práci v oblasti aklimatizace ovocných stromů. Dodatečně mu Carské společenství sadařů ještě udělilo zlatý diplom za nové druhy angreštu a velikou stříbrnou medaili za ovocná vína.