AŇA GEISLEROVÁ: Můj šatník, moje story
Na začátku jedno varování – z tohoto rozhovoru se nedozvíte, jak to má Aňa (41) s osudovými muži svého života, ani který režisér se ji pokoušel svést. Povídaly jsme si výhradně o módě, protože Marianne Fashion prostě o módě je.
Když vás pustí do šatníku herečka Aňa Geislerová, je to trochu jako detektivka a dějiny české pop-kultury v jednom. Navíc v jejím případě maximálně platí: „Řekni mi, co nosíš, a já ti povím, kdo jsi.“
Vy jste vyrůstala za totality, tenkrát v obchodech nic moc nebylo, do toho jste doma byly tři holky. To asi musely občas být před skříní boje, ne?
Do puberty probíhalo všechno hladce, babička, máma i teta nám hodně šily a pletly, měly jsme s Lelou naprosto neuvěřitelný komplety. Nemusely jsme se hádat, navíc já chtěla spíš klučičí věci a bleděmodrou, ségra růžovou a sukně, já byla za prince, ona za princeznu. A Eťa, ta je o tolik mladší, že byla úplně někde jinde. Hádat jsme se začaly až v pubertě. To se Lela začala hodně originálně oblékat a já to po ní kopírovala. Ale pak jsem víc nakupovala já, protože jsem začala rychle pracovat. To zas ona brala věci mně.
Začala jste vydělávat vlastně už ve třinácti, pamatujete si na nějaký výrazný kousek, co jste si tehdy pořídila?
Za Requiem pro panenku jsem dostala honorář asi 13 000 korun a zhruba za polovinu jsem si koupila vysněného koženého křiváka, pořád jsem v něm chodila.
Na české módní scéně jste byla rozhodně dost výrazná už tehdy.
Vlastně moc nevím, jak bych svůj tehdejší styl popsala. Hodně mě ovlivnilo, že jsem v patnácti odjela do Milána. V té době jsem moc ráda nosila šortkové overaly těsně pod zadek, kšiltovku SEX a k tomu křiváka a vystřelovací nůž. Byla to naprosto mimo.
Jak to vidíte zpětně?
Fascinuje mě, jak se to teď vrací. Když se teď dívám třeba na svou neteř, jak nosí tenhle styl, přijde mi to legrační, vlastně to ani není moc slušivé. Nedávno mě pobavilo, když jsem si vzpomněla, v čem jsem jela poprvé do Varů. Byla jsem tam s Filipem Renčem a měla jsem legíny z elastického sametu s psychedelickými ornamenty a k tomu tuniku se zipy. Připadala jsem si úplně světová!
Tak na Česko jste světová byla, my to tenkrát hltaly v bulváru. Vy jste v 90. letech hrála ve spoustě klipů, nakolik jste tenkrát mluvila do stylingu?
Vůbec. Tehdy byla úplně jiná doba. Do videoklipů se šilo, bylo to srovnatelné s filmovou produkcí. Třeba písničku Ona je Madonna Robo Grigorova jsme točili v Bratislavě asi tři natáčecí dny, byly tam jeřáby, kostýmy a dokonce byly i jednodenní zkoušky na tanec.
Prostě úplně jiná doba. Hodně se mění i to, co člověka inspiruje. Zatímco dnes teenageři nasávají trendy přes Instagram, v 90. letech se inspirace hledala jinde. Co tenkrát ovlivňovalo vás?
Mám takovou vzpomínku, jak jsem jako malá listovala Burdou a tam byla taková ta žena – ŽENA. Byla strašně elegantní, měla průhledný svetr z hrubé příze a k tomu dlouhou rozevlátou sukni, špičaté baleríny a nesla pugét čerstvých květin. To mě fascinovalo, klidně bych to nosila i teď. Ale mnohem víc mě ovlivnilo, když jsem viděla...
...CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V MÓDNÍM SPECIÁLU MARIANNE FASHION. Odhalte největší módní faux pas Ani Geislerové, zjistěte, kde nejradši nakupuje, zda může mluvit do výběru svých filmových kostýmů a mnohem víc.
Spoluautorka článku: Denisa Přikrylová
Marianne Fashion najdete na stáncích od 8.9. 2017 nebo si ji můžete objednat online na: http://send.cz/casopis/1079/marianne-special (v nabídce zvolte Marianne Fashion trendy 2017).
