1. Zapisujte si úspěchy
Všimli jste si někdy toho, že děti mají tendenci pamatovat si spíš to hezké? Rodič možná padá do postele s pocitem opravdu těžkého dne, ale ratolest je nadšená. Skutečně je tomu tak, že jak přicházíme do dospělosti, naše paměť začíná fungovat jinak.
Obecně máme větší tendenci soustředit se na překážky a na to, co se nepovedlo. Říkáme pak o sobě, že jsme realisti. Pravda je taková, že čím více máme zážitků, tím pohotověji vnitřně předpovídáme, jak věci asi dopadnou a taky se soustředíme více na nezdary. Přidává se k tomu fakt, že si vytváříme větší či vzdálenější cíle a nevidíme každodenní vítězství.
Založte si deník nebo jen papír nad pracovním stolem a zapisujte si své každodenní úspěchy. Od těch nejmenších (“Všechno se dnes stihlo na minutu.”) až po ty opravdu velké (“Úspěšné ukončení velkého projektu.”). Už jen to, že se večer přeladíte na to, co se opravdu povedlo, začne dělat zázraky.
2. Večer opravdu vypněte
Podoba poslední hodiny před usnutím určuje hloubku spánku, kvalitu učení, a dokonce i to, jak odpočatí se probudíme. Jestliže po svém mozku v posledních minutách dne chceme vysoké soustředění nebo vyřešení konfliktu, doplatí na to hlavně spánek.
Během spánku klesá vaše mozková frekvence. Když frekvence klesne do tzv. pásma theta, zdají se vám sny a mozek pracuje na ukládání do dlouhodobé paměti a stavbě podvědomí. Jestliže mozek dostane k večeři hodinku sociálních sítí, nepropracuje se za celou noc k tomu, abyste si zapamatovali, co jste se přes den naučili a co skutečně potřebujete.
Z poslední hodiny dne udělejte svaté území. Vypněte všechny obrazovky a ztlumte i silné osvětlení. Zaměřte se na opečování těla a třeba se lehce protáhněte. Přečtěte si něco pěkného. Využijte večer k usazení celého dne.
3. Zaměřte se na vděčnost
Když se řekne vděčnost, mnoho z nás možná předpokládá, že v našich životech prostě tak nějak přirozeně je. Kdy jsme měli ovšem naposledy opravdu vnitřní a hluboký prožitek, že jsme vděční? Člověk má tu zvláštní vlastnost, že si ohromně rychle zvyká na nové podmínky. Cokoli, co je pro něj v danou chvíli nové a úžasné, se velmi snadno stává tak nějak samozřejmou součástí života. Tohle je odpověď na otázku, jak je možné, že jsme na ty zkoušky nebo státnice tak moc makali a radost vydržela jen den nebo dva.
Mysl funguje tak, že co nejrychleji začleňuje nové věci do “svého” vlastního prostoru. Důvodem k tomu je fakt, že je tu mozek hlavně kvůli tomu, aby nás chránil. Neustále vyhodnocuje okolí, jestli se z něj něco nevymyká, a tudíž nás neohrožuje. A tak úspěch rychle zařadí do své běžné reality a “jede dál”. K dalšímu cíli, k dalšímu úspěchu, k dalšímu nákupu. Výsledkem je vystresovaný a unavený člověk.
To, co nás může v takovém kolotoči opravdu zastavit, je vděčnost. Pamatujte, že důvod k ní je tu vždycky. Záleží jen na úhlu pohledu, z jakého se na svoji situaci díváte. Můžete být vděční za svoje rodiče, protože bez nich byste tu nebyli, ať jsou, jací jsou. Můžete být vděční za střechu nad hlavou a pitnou vodu. Můžete být vděční za svobodu a příležitosti, které máte. Zastavte se každý den na chviličku s vděčností a sledujte, co se bude dít.