K vodě!

Po mnoha letech, kdy architekti Anne Heinsvig a Christian Uldall přestavovali, navrhovali a designovali byty pro své klienty, přišla konečně řada na ně samotné. „Věděli jsme, že chceme pryč z města, ale nechtěli jsme se smířit s tím, že budeme bydlet na předměstí a denně dojíždět do práce. A pak nás napadlo, že se prostě můžeme odstěhovat někam dál,“ vzpomíná Anne. Christian dům objevil, když jel kolem při výletu na kole. Podstatné pro ně bylo, že dům měl přístavek, kde si mohli vybudovat samostatný ateliér.

Starý rybářský domek nedaleko pláže o rozloze pouhých 75 m2 pocházel z pozůstalosti výrobce lodí, který ho obýval v sedmdesátých letech. „Dům jsme kupovali jako ruinu. Všechno jsme museli předělat. Nabízela se možnost uvést ho do původního stavu, nebo mu vtisknout moderní tvář. Druhé řešení se nám nakonec zdálo víc vzrušující, a proto zvítězilo,“ vysvětluje Christian. Dům měl v přízemí relativně malou kuchyň a šest místností oddělených panely. Vratké schody vedly do patra, které nikdy nebylo plně využito. Při rekonstrukci všechny příčky zmizely a v podkroví je obnažený původní dřevěný strop. Velmi důležitá jsou okna, jejichž umístění bylo dokonale promyšlené. „Zkoušeli jsme různé pohledy, které se nabízely, abychom se vyhnuli výhledu na silnici nebo na okolní domy,“ vysvětluje Christian.

"Pro nové bydlení se stala klíčovou představa zahradního domku s atmosférou letní chaty a se spoustou dveří do zahrady."

Architekti zvolili standardní materiály, na kterých není nic ušlechtilého či efektního, a které naopak vykazují stopy příjemného opotřebení. Objednali fůru borovicových prken, ze kterých nechali vyrobit podlahy v celém domě. Spousta jich však ještě zbyla, a tak je použili také v kuchyni a na stěnách koupelny, kde měly být původně dlaždičky. Dřevo zůstalo v syrovém stavu, bez nátěru, aby mohlo dobře dýchat a přirozeně stárnout. Betonové schody, krby a deska na kuchyňské lince vytvářejí k přírodnímu dřevěnému základu sympatický kontrast. Většinu starého nábytku manželé vyhodili nebo ho přenechali sousedům a známým. „Byla to součást plánu, jak si zjednodušit život,“ vysvětluje Anne. „Koupili jsme jen kuchyňské židle a pár lamp, zbytek je směsice zděděných kousků a našeho vlastního designu.“

"Střešním plechem obložené okno s kulatým sklem přivádí světlo přímo na postel s přehozem vyrobeným podle Annina návrhu. Inspirace lodní kajutou je zřejmá."