Rodiče jsou obvykle těmi, u nichž vidíme, jak vztahy fungují a něco z nich přejímáme a bereme si v dospělosti do svých partnerských vztahů. Ale jak tyto představy vznikají, když člověka vychovává single rodič? Na to jsme se podívali s odbornicí na lásku – Markétou Šetinovou.
Rodiče nás ovlivňují v celé řadě věcí a vztahy nejsou výjimkou. K této myšlence se v minulosti upnul zejména psychoanalytik Sigmund Freud, který zpracoval takzvaný Oidipovský komplex. Ten velice zjednodušeně znamená, že si lidé vybírají partnera podle rodiče opačného pohlaví. Synové tak podle něj nahlíželi na matku jako na potencionální partnerku a otce vnímali jako soka v lásce k ní (ano, proto Oidipův komplex – příběh ze starověkého Řecka praví, že Oidipus – neznalý situace – se zamiloval do své matky a zavraždil svého otce). Toto se aplikuje i obráceně – na ženy. V takovém případě se tento jev nazývá Elektřin komplex, ačkoliv se o něm v této formě hovoří zřídkakdy.
Pokud chcete jednodušší a známější pojmenování pro celý tento koncept, je to „daddy issues“ (v překladu „tatínkovské problémy“). Na ně je poukazováno, když mají lidé nefunkční vztah s otcem, což v dnešní společnosti není bohužel nic až tak neobvyklého. Má se přitom za to, že nepřítomnost otce, či nefunkční vztah s ním, ovlivňuje zejména ženy. A dle stereotypních představ se na nich následně podepisuje tak, že mají potřebu hledat si „náhradu otce“, tedy obvykle starší muže. To ovšem není tak jednoduché.
Freud v jednom pravdu měl – rodiče vztahy ovlivňují zásadně. To potvrzuje i odbornice na vztahy – socioložka, psychoterapeutka a zakladatelka Institutu Moderní láska Markéta Šetinová. „Zde hraje roli teorie citové vazby. Podle ní se učíme vzájemnou vztahovou dynamiku na vztahu rodič-dítě a tedy to, jakým způsobem nám rodiče projevovali lásku, se potom může odrážet ve vztahových vzorcích v našem dospělém životě. Jakým způsobem, to už je na nás,“ vysvětluje. Není to totiž tak jednoduché. Pokud vidíme, jaký vztah měli naši rodiče, neznamená to nutně, že budeme chtít stejný. Možná nás to může vést k tomu, že budeme chtít pravý opak.
Vedle toho, že nám rodiče ale předávají určité vztahové vzorce, je rodinné zázemí základem i v mnoha dalších oblastech. Učíme se zde například komunikaci, určitým hodnotám, chování…a to si komplexně bereme později do vztahů v našem dospělém životě. Ale ani zde to nemusí znamenat, že tyto věci jednoduše přejímáme a zrcadlíme. Spíše nám dávají určitý základ, s nímž se potom učíme pracovat.
Otázkou je, jak ženy ovlivňuje, když nemají s otcem žádný vztah, nebo špatný. Nejedna kamarádka mi řekla, „můžeš mi říct, jak mám mít normální vztah, když je můj táta takovýhle?“ Neoptimální vztah s otcem tak může vést k obavám a vnuknutí myšlenky, že dotyčné nejsou „normálního vztahu“ ani schopné. Proto je načase uvést tuto problematiku na pravou míru.
„Určitě to vztah ovlivní, ale je těžké odhadnout, jakým způsobem. Může se třeba stát, že když otec není přítomný, tak ta žena převezme roli matčina partnera a stane se více nezávislou. To může být jeden způsob, který se mi občas objevuje v mojí praxi. Další způsob může být, že ta žena tíhne k mužům, kteří ukazují podobné chování jako ten otec – například emocionální nedostupnost, či zaměření na kariéru. Dotyčná to může mít nastavené tak, že jí potom partnerova nepřítomnost tolik nevadí, jelikož na to je zvyklá. Anebo to může fungovat i úplně opačným způsobem. Tedy pokud měla žena dominantního otce, tak si hledá trochu submisivního muže,“ objasňuje Šetinová. Upozorňuje ovšem na to, že vliv není jasný a není jeden. „Ten vliv tam bezpochyby je, ale odhadnout, jakým způsobem chybějící otec, nebo nějaký špatně fungující otec, bude mít dopad na vztahy ženy, je náročné. Myslím, že je to i o tom, jak v dospělosti dotyčná vnímá otcovu roli a jeho rodičovství,“ říká. V každém případě to nutně neznamená, že když jste měla v dětství špatný vztah s otcem, tak se to promítne i do vašich partnerských vztahů.
Lidský život a vztahovost je hodně komplexní. Očekávání od partnerů nejsou přebírány pouze z primární rodiny, ale i z mnoha jiných zdrojů. Můžou to být nějací další rodinní příslušníci, přátelé, filmy, knihy… Mimo jiné záleží i na přístupu matky – jak ona o otci mluvila, jak vnímá muže, zda měla dalšího partnera, který převzal roli druhého rodiče, a podobně.
Zkrátka to, jak špatný vztah s otcem ženu ovlivní a jak ho přijme, je zcela na ní. Možná že jiné vztahové vlivy budou skutečně silnější; může ji to negativně poznamenat; anebo se naopak může stát, že se z toho poučí a bude výrazně usilovat o zdravý a funkční vztah.
V neposlední řadě je důležité zmínit, že toto neplatí pouze pro ženy. Chtěli jsme objasnit problematiku „daddy issues“ a stereotypy s ní spojené. Ale rodiče ovlivňují do stejné míry i vztahy mužů a zde mají v podstatě stejné účinky, ačkoliv se o tom tolik nemluví. Člověka jednoduše poznamená, když má nefunkční vztah s jedním z rodičů, či v jeho životě vůbec nefiguruje. Ale není to jediná věc, která určuje, jaké bude mít vztahy.
rozhovor se socioložkou a psychoterapeutkou Markétou Šetinovou, kniha Výklad snů (Sigmund Freud), lekarskeslovniky.cz
