Rodinná ponorka aneb Jak se poprat s vedlejšími efekty koronaviru
„Kvůli zavřeným hospodám si večer povídám s manželkou. Celkem fajn baba to je, se zajímavými názory,“ zní jeden z vtipů na téma koronaviru a omezení pohybu lidí mimo domov. Bohužel, ne u každého to probíhalo nebo probíhá takhle vesele. Jak se postavit domácí ponorce a co s ní můžete udělat?
Jestli něco funguje jako univerzální velmi efektivní detektor problémů existujících v rodině, pak je to obvykle dovolená. Zejména pokud máte děti různého věku a trvá aspoň dva týdny v kuse. Klasická dovolená má ale tu výhodu, že se obvykle odehrává v novém a mnohdy i „divácky atraktivním“ prostředí, což aspoň částečně od rodinných problémů odvede pozornost. To taková karanténa tenhle komfort bohužel (anebo naopak bohudík) nenabízí. Máte problémy v komunikaci a někdo vás zavře pospolu do jednoho bytu? Dostanete unikátní příležitost si je vyřešit. Máte problémy v komunikaci s dětmi? Dostanete možnost naplno pocítit jejich skutečný rozměr. Teď jde ale o to, jestli tuto možnost dokážete využít.
Provozní slepota
Každý manažer ví, že jeho největším nepřítelem je – tedy kromě zásob a zaměstnanců – provozní slepota. Provozní slepota je fenomén, díky kterému velice elegantně nevidíte spoustu někdy až fatálních problémů od špíny nahoře na skříni přes rozbitý vypínač v předsíni až po fakt, že váš manžel vám už roky neřekl, že vám to sluší, respektive manželka už roky nezačala se sexuální aktivitou první.
Za provozní slepotou stojí neuropsychologický fenomén známý jako habituace. Mozek si zkrátka je schopen na řadu emocí postupně zvyknout, jak pozitivních – kdy třetí jízda na tobogánu už vůbec není tak zábavná jako ta první, tak negativních, kdy dvacátá facka, kterou dostanete v manželství, už tak „nebolí“. V obou případech to ale není vůbec pozitivní zpráva. Navíc se zde uplatňují různé egoobranné mechanismy, tedy mechanismy chránící naši psychiku před zdrcujícími zraněními. „To on takhle určitě nemyslel“, „Vždyť to není zas až tak hrozné“ a podobně.
Pokud nechápete, co tím myslím, vzpomeňte si na výraz svých rodičů, když jste jim vy nebo někdo jiný poprvé řekli: „Jsi stejná jako tvoje máma/táta.“ Kromě děsu obsahoval obvykle i překvapení. Ano, některých věcí si totiž všímáme až jako poslední, zatímco všichni kolem to...
...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V KVĚTNOVÉ MARIANNE, kterou si nyní můžete objednat až domů do schránky s POŠTOVNÝM ZDARMA. Objednávejte zde.
