RADKIN HONZÁK: Předsevzetí novoroční - aktivita firdikační

V cirkumanuálním běhu, tedy běhu okolo roku (neplést si s krajinou cirkumanální, která se nachází v okolí konečníku), se setkáváme s dny významnými a zásadními, dny méně významnými a dny, jejichž význam byl dodán naprosto uměle, byrokratickou cestou. K těm prvním patří slunovraty a rovnodennosti spojené s velkými svátky, k těm druhým malé svátky naše a našich blízkých a k těm třetím třeba VŘSR – kdopak už dneska ví, co
to bylo?

Bezbřehé obžerství, nebo 600 minut pekla?

Zcela specifické místo má Nový rok, který je z astrologického hlediska nezajímavý, ale který tvoří předěl letopočtu, zakončuje obžerství a lenošení Vánoc včetně týdnu po nich a ohlašuje nástup do práce. Nebýt tohoto úředně přiklepnutého významu, byl by to den zcela banální, jako třeba 11. červen.

Ale nové diáře jako kdyby slibovaly nový lepší život a nabídku udělat tlustou čáru za nesprávnými skutky. Vznikají tak četná nová předsevzetí, která mají být naplňována (na Silvestra se naposled zlískám, a pak už budu sekat latinu) právě od tohoto jinak bledničkového data.

Devětadevadesát procent takovýchto předsevzetí je firdikačních. To slovo jsme stvořili my, hoši, co spolu mluvíme, z německého „für die Katze“, neboli česky pro kočku. Některá vydrží až do Hromnic a tam to většinou končí, síly plnit sliby uvadají a život se pěkně vrací zpět do starých kolejí. Podívejme se, proč to tak je.

Především, chci-li skutečně nějakou změnu ve svém životě udělat, začnu s ní teď hned a nebudu čekat do Silvestra. Odklady totiž nesvědčí ani o velké upřímnosti, ani chuti do toho.

Dále si musím uvědomit, že každá, i malá změna mého jednání s sebou přinese domino efekt několika změn dalších. Závislosti – cigarety, alkohol, práce, sexuální eskapády – totiž nejsou zdaleka tak démonické, aby vyvolávaly vražedné a nezvládnutelné abstinenční příznaky – je to spíš celá řada věcí, které mi začnou chybět, když si nepůjdu zapálit na čerstvý vzduch, pokecat s kámoškami na jedno deci, dvě deci či tři litry. Rozhodnu-li se, že denně věnuju dvacet minut cvičení, musím kalkulovat s tím, že na konci měsíce mi bude chybět 30 × 20 = 600 minut, tedy deset hodin. Pokud nenaplánuju všechny kolaterální efekty a jejich řešení, vrátí mě setrvačnost zpět do čtyř týdnů.

Je nutné počítat s konzervativními postoji našich blízkých, kteří nás mají „spočítané“ a změny – přestože je explicitně (navenek) požadují – implicitně (vnitřně) dost často nevítají. Ukazují to například čísla statistik rozvodovosti: polepšení pijáci už nejsou žádoucími partnery v 35 % a manželky, které je tlačily do léčby, se s nimi rozvádějí. Ti, kteří se začnou chovat asertivně, jsou okolím nezřídka vnímáni jako sobečtí, drzí, voprsklí a vesměs špatní.

Doktorát ve výmluvologii

Největší problémy a potíže v dodržování náročných pravidel ale dělá naše opěvované vnitřní dítě. To je totiž hédonisticky laděné, chce potěšení, ne námahu, drobátko sobecké a mnohem raději chodí na houpačku než do školy, zejména když v té se vyžaduje kázeň. Mám v paměti úžasné vysvětlení jednoho člověka, který měl problémy s alkoholem: „Do hospody nechodím proto, že bych byl alkoholik, ale proto, že je statisticky prokázáno, že tam umírá daleko méně lidí než doma.“ To už je za hranou, ale je to ukázkový způsob, jak naše dítě pracuje.

Kdo chce skutečně udělat v životě změnu, udělá dobře, když se poradí s odborníkem nebo počká na příští číslo tohoto časopisu, kde se dozví, jak se pojistit, aby to vyšlo.

ČTĚTE TAKÉ: 

RADKIN HONZÁK: Většina mužských není slepá, ale blbí jsou všichni

Proč je zbytečné dávat si novoroční předsevzetí